Každá předvolební kampaň s sebou nese nějaké překvapení. Nějaké téma, nad kterým člověk jen nevěřícně pozvedne obočí. Kauza syrských sirotků je jedním z nich. Když europoslankyně Šojdrová přišla s nápadem na přijetí „padesáti syrských sirotků“ asi nikdo netušil, že se z toho rozvine kampaň, která opět rozdělí českou společnost na dva nesmiřitelné tábory.
Není přeci snad člověka, který by nechtěl pomoci konkrétnímu dítěti v nouzi. Ale co na tom, že paní europoslankyně nemá celou věc absolutně připravenou? Co na tom, že se tady žongluje s osudy dětí, jako by to byly housky na krámě? Co na tom, že nikdo ani pořádně neví, jestli nějací sirotci vůbec existují, kolik jich je, jestli mají zájem být do ČR přivezeni a jestli to vůbec lze dle mezinárodního a syrského práva? Česká velvyslankyně v Sýrii Eva Filipi jasně řekla, že Sýrie adopce do zahraničí příliš neumožňuje a že to není poprvé, co se tím česká diplomacie zabývá.
