Tak tohle si 50 syrských „sirotků“ Michaely Šojdrové fakt nezasloužilo. A to ať už jsou sirotci nebo ne a v Evropě se ocitli z jakýchkoli důvodů. Stali se novičokem politiky, aniž by o tom věděli a jakkoli se o to přičinili. Pronikli dokonce i do Sněmovny, kde při hlasování o svém osudu nevědomky štípnuli několik stran. „Co předvádíte, je obchod s dobrem,“ řekl svým kolegům-poslancům Václav Klaus mladší z ODS.
Nevím, jak se mi to přihodilo, ale musím s ním souhlasit. Česká politika dlouho nepamatuje něco tak ostudného a průhledného jako kauzu syrských „sirotků“. Z mnohých politiků skutečně vytáhli to nejhorší. Když jsem například o anonymních Syřanech, o nichž vůbec nic neví, viděl mluvit místopředsedkyni TOP 09 Markétu Pekarovou Adamovou, vzpomněl jsem si na uplakané recitály Jiřiny Švorcové. Tolik ryzího dobra v zájmu společnosti.
Pět let téměř neviditelné europoslankyni Šojdrové se několik měsíců před volbami do Evropského parlamentu povedl fakt majstrštyk. To se europoslancům stává. Ze své nadmíru velkorysé unijní ulity se nechají vyvézt do nějakého ošklivého místa, tam s hrůzou zjistí, že lidi všude na světě nežijí jako oni, přepadnou je z toho ideje, co rychle přejdou v idealismus o zachraňování světa, a průšvih je tu.
