KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Už zase tu máme šibenice. Dokonce celou řadu. Vytasili se s nimi demonstranti proti pandemickému zákonu a covidovým opatřením. Někdo jim však zřejmě poradil, neboť tentokrát jimi nemíří na osoby či skupiny osob. Oběšenci mají jména „Vzdělání“, „Ekonomika“, či „Práva a Svobody“. Tohle už nelze jen tak postihnout dle trestního zákona. Policie se drží vcelku zpátky, a řekněme rovnou, že jedná rozumně.
Vynášení šibenic při veřejných vystoupeních je hodně ošklivým zvykem. A je škoda, že se hned od počátku nesetkávalo s tvrdým postihem, pokud se jimi vyhrožovalo konkrétním lidem. Jde o tak brutální neverbální násilí, že je od něj jen krok k reálnému fyzickému útoku nějakého fanatika. Přitom u obrazů oběšenců do úvahy připadá dle okolností hned několik trestných činů: násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci, nebezpečné vyhrožování, hanobení národa, rasy, etnické nebo jiné skupiny osob. Sazba až tři roky.
Co když však šibenice neútočí na žádnou osobu ani jejich skupinu? Jako v tomto případě, kdy jde o expresivně vyjádřené obavy o určité statky a hodnoty, jež dle demonstrujících trpí omezeními kvůli epidemii? Pak je nutné konstatovat, že jde o politický protest, na jaký má každý právo. Takové jednání sotva může být trestné. Jinou věcí je, zda je vkusné. Což tedy není. Symboly jako šibenice, sekyry či jiné morbidity související se smrtí a násilím mohou ranit city a způsobit šok kolemjdoucím, zejména dětem.
Šibenice ještě jednou. Teď před sněmovnou. Tanec na hraně vkusu a zákona.
— Čestmír Strakatý (@cestmirstrakaty) February 1, 2022
(Foto via @1tomaspika) pic.twitter.com/4YOUkSkFz0
