KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Korupce je zlo. Žádný zločin, jakkoli veliký, však nikoho neopravňuje pořádat veřejné lynče. V pikantních zprávách, často soukromé povahy, se málokdy dohledá nějaký veřejný zájem. Spíše jde o snahu po senzaci, zvýšení čtenosti, nebo prostě o diskreditaci a zostuzení politického protivníka či byznysového konkurenta. Toto musí přestat, máme-li se stát slušnou zemí, kde se respektují občanské svobody.
Od „Ivánku kamaráde“ až po Hlubučkův kokain. Dvě dekády trvající národní fetiš nimrat se v soukromí, poklescích a slabostech druhých. Očistný prvek je v tom nulový, řádnému vyšetření kauz tento voyeurismus spíše škodí, než pomáhá, a obecná morálka trpí, místo aby se posilovala. První etický příkaz naší civilizace zní, že máme milovat své bližní. Ne se jim pošklebovat a mít škodolibou radost, že je skrytá kamera či mikrofon nachytaly v pozici, která nepůsobí důstojně. Protože o to tu jde. Zničit a pošlapat něčí důstojnost.
Drtivá většina zveřejňovaných informací, ať už nezákonně unikly z trestních spisů, či byly pochybně získány soukromníky, nesouvisí s trestnými činy. Týkají se intimností, často těch úplně nejchoulostivějších, účastí na večírcích, nebo prostě jde pouze o hovory, na nichž není skandálního nic, kromě toho, že nebyly určeny pro veřejnost. Uvědomují si ti, kteří se mravně pohoršují nebo chechtají nad touto bulvární špínou, že kdyby někdo tímto způsobem zdokumentoval a vystavil na odiv jejich život, nevyšli by z toho jako hrdinové?
Každý z nás má něco, za co se stydí. Není tu přitom řeč o zločinu. Existuje veřejný a soukromý život. Z dobrých důvodů se nemají míchat a ústavní Listina základních práv a svobod to říká v čl. 7 jasně: „Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena.“ Tato občanská svoboda je uvedena hned za právem na život. Patří mezi tzv. přirozená, nezrušitelná práva. Oproti tomu právo na informace, jímž se mnozí ohánějí, je pouhé politické právo, které přišlo až později. Bez něj se dá žít. Bez soukromí nikoli.
Listina explicitně uvádí, že právo šířit informace je omezeno mimo jiné v případech, kdy se tím zasahuje do práv a svobod druhých. Toto by si někteří „investigativci“ měli zapsat za uši. Jistě, pokud jde třeba o protiprávní úniky ze spisů, za ně jsou trestně odpovědní ti, kteří jim tyto informace vynášejí. Ale přinejmenším mravní odpovědnost za to, že skandalisté ničí jiným životy, aniž by v tom byl jakýkoli veřejný zájem, z nich nikdo nesejme.
