KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Dějiny se prý opakují. Poprvé jako tragédie, podruhé jako fraška. „Před branami“ dnes stojí tisíce migrantů. Od krize, která v Evropě vrcholila roku 2015, se ale změnilo mnohé. Fakticky, a zejména v mentalitě: Řekové začali hlídat své hranice a místo tlaku na přerozdělování běženců v EU panuje vůle zastavit je a nepustit. Tragédie se nekoná a frašku předvádějí ti, kteří si stále myslí, že ze situace vytřískají politický kapitál. Už ne.
Před pěti lety se davy Syřanů, Iráčanů a dalších lidí, které z domovů vyhnalo válečné běsnění, samozvaný Islámský stát či vojáci Bašára Asada a jeho spojence Vladimira Putina, snažily najít v Evropě azyl. Do Řecka se většina z nich plavila po moři, přes ostrovy. Tamní krajně levicová vláda Syrizy, frustrovaná z úsporných opatření, jež vyčítala zejména německé kancléřce Angele Merkelové, je vcelku bez odporu pouštěla dovnitř a dál po „Balkánské cestě“.
Šlo o fatální selhání národního řeckého státu, který přitom inkasoval od EU peníze na ochranu schengenské hranice. Nejen, že ji sám nehlídal, ale vláda v Athénách navíc zpočátku tvrdohlavě odmítala pomoc. Celkem cynicky počítala, že většina migrantů stejně zamíří do bohatého Německa. Němci, kteří stále cítí vinu za vyhánění a vraždění Židů nacisty, nakonec pod tlakem okolností opravdu přijali velkou část těchto běženců. Dost jich však Řekům zůstalo a tamní vláda se tak v tomto ohledu poněkud přepočítala.
