KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Zahrnuje svoboda slova právo lhát a vyhrožovat? Nikoli. Dává mi vlastnické právo svobodu krást data uživatelů a upřednostňovat šíření názorů či služeb, na nichž mám zájem? Také ne. Obojí se ale děje skrze technologické giganty Facebook, Google či Amazon, které skutečně naplňují rčení, že duch je nad hmotou a slovo je ostřejší než meč. Za této situace si řekněme rovnou, že regulace není sprosté slovo.
Spory o to, co všechno se objevuje, či naopak neobjevuje na sociálních sítích a obecně na internetu, způsobují hodně zlé krve. Na paškálu je zejména Facebook, který se z oné trojice nejvíce přibližuje klasickým médiím. Navíc má globální a zároveň lokání dopad. Spolu s masivním počtem uživatelů – vyšším než mají jednotlivá média diváků, posluchačů, čtenářů – to z něj činí nástroj schopný výrazně ovlivnit myšlení lidí, jejich volební chování a globální trendy.
Ovšem i vyhledávače typu Google, či jeho národní obdoby, jakými je u nás Seznam nebo v Číně Baidu, mají obrovskou moc. Tím, jak řadí zprávy a výsledky vyhledávání, mohou preferovat (nebo potlačovat) konkrétní názory, média, služby či výrobky. Ať už v zájmu majitele, jím zastávané ideologie či vlády nějaké (totalitní) země. Nikoli náhodou jsou internet a jeho nástroje předmětem sporů, lobbingu a cenzury, zejména tam, kde vládnou autoritativní režimy, jako právě v Číně, v Rusku nebo v Turecku.
Vynechme nyní země, kde cenzurují naprosto vše, tedy i internet a soustřeďme se na náš Západ. Provozování sociálních sítí, vyhledávačů a dalších technologických platforem se týká dvou skupin zaručených občanských svobod – základních a politických práv. Do té první patří podnikání, ochrana osobnosti a ochrana spotřebitele, do druhé svoboda slova.
