KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Měly to být tři týdny. Na tolik lidovci odhadovali čas potřebný k tomu, aby se vyjasnila role Petra Hladíka, jejich nominanta na ministra životního prostředí, v brněnské korupční aféře. Nakonec těch týdnů bude nejméně deset. Premiér Petr Fiala není připraven navrhnout ho ke jmenování dříve než po Novém roce. Je politika rukojmím policie? Nebo dělá předseda KDU-ČSL Marian Jurečka chybu, když trvá na tomto jméně?
Má vůbec být Petr Hladík ministrem? Případ má dvě roviny – trestně právní a politickou. Pokud jde o tu první, tak nevíme, zda se místopředseda KDU-ČSL něčeho dopustil, nebo ne. Důraz je na onom slově „nevíme“. Přičemž to platí nejen pro veřejnost, ale evidentně i pro premiéra. Kdyby měl nějaké indicie, že Hladík není čistý, nepochybně už by si s Jurečkou vše vyříkali a hledal by se jiný ministr. Kdyby si naopak byl skálopevně jistý, že skandál s byty a veřejnými zakázkami jde mimo něj, už by nesl jeho jméno na Hrad.
Tato nejistota je i důsledkem práce orgánů činných v trestním řízení. Místo, aby lovily najisto, s oblibou rozhazují sítě doširoka do daleka, přičemž doufají, že v nich uvíznou velké ryby. Od prokurátorského puče (ale někdy i před ním) tímto neblaze zasahují do politiky. Ne tím, že by efektivně odhalovaly korupčníky na vysokých postech. Vytvoří humbuk, jímž někoho sestřelí, načež obvykle vše vyšumí. Politika je závislá na důvěře, ta zase závisí na přesných informacích. A informace od policie a žalobců jsou vše možné, jen ne důvěryhodné.
Platí to i pro brněnskou aféru. Někdo by měl spočítat, zda dlouhá léta trvající enormní nasazení lidí, všemožných informátorů a technických prostředků včetně odposlechů nakonec nestálo daňové poplatníky násobně více než údajně způsobená korupce. Během Šlachtovy a Ištvanovy akce, která svrhla vládu, tomu tak bylo zcela nepochybně. Tohle už není vyšetřování, to je plošné bombardování. Podobné to bylo i v pražské kauze Dozimetr. A zde se právě ukazuje, v čem je problém a proč je rozhodování o Hladíkovi tak těžké.
