KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Pádící inflace, pokles reálných mezd, ekonomický propad. Takto bude rok 2023 zapsán ve statistikách. Plus do nich ještě bude zanesen masivní růst nespokojenosti občanů s politikou a vládou. Když se však blíže podíváme na časovou osu, zjistíme, že ve skutečnosti už se věci začaly zlepšovat. Ne o tolik, aby si lidé všimli. Nebo aby vládní SPOLU přestaly klesat preference. Ale naprosto průkazně.
Do končícího roku jsme v lednu vstoupili s meziroční inflací 17,5 %. Celkově se dle České národní banky (ČNB) ceny v průběhu dvanácti měsíců zvýší o 10,8 %. Reálné mzdy se nezvedly – ovšem propadly se o necelé procento, což oproti 7,5 % v roce 2022 znamená zastavení sešupu do bídy. Důvěra vládě se doslova zřítila u obstojných 34 % přesně na polovinu. Jeden by řekl, že jsme zažili „rok blbec“. Možná by si takto ulevil i druhý, třetí a další… Je to ale tím, že ekonomické, společenské a politické děje mají velkou setrvačnost.
Důležité jsou trendy, nikoli okamžitá data. Vždy je důležitější, kam směřujeme, než kde právě jsme. Například když nastupovala vláda Petra Fialy, za celý rok 2021 dosáhl index spotřebitelských cen růstu „jen“ 3,8 %. Avšak v okamžiku, kdy se ujímala úřadu, činila meziroční inflace již 10 %. Ten rozdíl je dán tím, že zdražování od ledna 2021 začalo na malých číslech a až marnotratnost kabinetu Andreje Babiše ji postupně prudce akcelerovala. Když se to pak zprůměruje, vyjdou z toho ona necelá čtyři procenta.
Je to stejné jako s průměrnou rychlostí. Když začnete s padesátkou ve městě, pak jedete devadesát na běžné silnici a potom na dálnici stotřicítkou, pokaždé stejně dlouhou dobu, dostanete se na 90 km/h. Další úsek už profrčíte stotříctkou, když nezpomalíte. Rovněž inflace se musí brzdit, jakmile ji jednou urychlíte. I kdyby nebylo Putinovy agrese, „Babišova drahota“ by jen tak sama nezmizela a inflace za rok 2022 by byla vyšší než za rok 2021. Navíc přišla válka, energetická krize – a byl z toho celkový růst cen o 15 %.
Letošek začal dokonce na oněch 17,5 %. Postupně se však křivka otočila, v listopadu celoroční inflace spadla pod pět procent, přičemž ale drtivá většina zdražení se odehrála právě v lednu. Pro příští rok ČNB očekává celoroční zvýšení cen o 2,6 %, což už takřka splňuje dvouprocentní cíl. To je velké zlepšení. Nicméně, psychologicky se cítíme špatně, protože pořád nám „na tachometru“ svítí vysoká rychlost zdražování zprůměrovaná za celý rok, přestože fakticky už zvyšování cen prudce zastavuje a některé i klesají.
Totéž platí o reálných mzdách. Poslední měsíce už se ve skutečnosti mírně zvyšují. Jenomže lidé si toho v peněženkách zatím sotva povšimnou, pořád v nich vidí ten hrozivý fičák ještě z loňska. Stagnace pro ně proto není dobrou zprávou. Zvláště když Babišova propaganda je velmi efektivní a ta Fialova velmi mizerná. Skutečnost se jim i proto jeví ještě horší, než je. Tak už to v politice chodí. Paradoxně vláda měla dvojnásobnou oblibu, když nám bylo nejhůře. Nyní už nám začíná být lépe, ale ona padá do propasti nedůvěry.
Premiér přišel o kouzlo, jež se rok a půl zdálo nezlomitelné.
Na začátku roku si vládní strany držely nad opozicí náskok několika procent. Což bylo vzhledem k situaci takřka neuvěřitelné. Nyní se situace obrátila. Upřímně řečeno, zisk 88 mandátů (dle agentury Kantar) místo nynějších 108 daleko více reflektuje realitu, v níž se země objektivně nachází. Ale kdyby ji průzkumy zrcadlily zcela přesně, hůř by na tom koalice byla na počátku roku a ne nyní. To je právě ono zpoždění. Přičemž ale pro Fialu je varující, že ztrácí voliče, kteří vesměs nenávidí Babiše a že se propadá jen SPOLU.
Premiér přišel o kouzlo, jež se rok a půl zdálo nezlomitelné. Byť jsme uprostřed několikanásobné krize, byť kabinet ne vždy zvládá situaci a jedná chaoticky, byť pravicové sliby o razantním šetření vzaly dávno za své, velmi dlouho SPOLU držela třicetiprocentní preference a tím i krok s ANO. Jestliže v ekonomice se v roce 2023 trend otočil dobrým směrem, pro ODS, KDU-ČSL a TOP 09 tomu bylo opačně. Tyto strany ztratily mnohem víc než aktuální popularitu: důvěru příznivců, momentum, sebevědomí a sílu.
Pro Piráty a Starosty se nic nemění. Jejich liberálním voličům stačí „antiBabiš“, zásadová zahraniční politika a vymezování se vůči partnerům ve vládě. Reálná ekonomika či rozpočet je tolik netrápí. Zato SPOLU opravdu sjela z „vítězné vlny“, na níž surfovala ještě dlouho po volbách – i vzdor krizi. Jestliže pro občany rok 2023 končí s nadějí, přestože to zatím asi nevidí, na konzervativcích je až příliš výrazně vidět beznaděj. Zlepšení statistik tak pro ně ještě automaticky neznamená šanci na zlepšení preferencí.
