KOMENTÁŘ MICHALA PŮRA | Když jsem před takřka třemi lety přistál v Pekingu, po několika schůzkách s místními byznysmeny mě nejvíc překvapilo, že z Česka znají dva lidi – Miloše Zemana a Jaroslava Tvrdíka. Zemana logicky jako prezidenta, kvůli němuž jsou ochotni omezit výrobu, aby v čínské metropoli bylo dýchatelně, a Tvrdíka jako muže, s nímž jsou ochotni jít kdykoliv do baru ti nejvýše postavení z nich. V podstatě malicherná historka s odstupem času ukazuje, jak takové detaily a zejména vztahové sítě mohou hrát rozhodující roli v krizových situacích.
Deník N a web Seznam Zprávy zveřejnily pozadí operace, která Česku s největší pravděpodobností zajistí dostatek roušek, respirátorů a dalšího zdravotnického materiálu na několik následujících týdnů. Je zcela zřejmé, že nic podobného by se neodehrálo bez Zemana, Tvrdíka, Hamáčka,Rusnoka či Prymuly. Tedy bez zkušených harcovníků, které můžete nesnášet, ale nemůžete jim odepřít značné životní zkušenosti a rozsáhlé kontakty.
Pozadí poněkud divokého nákupu zdravotnického materiálu odhaluje také selhání ministerstva zdravotnictví a samotného premiéra. Je zjevné, že Česko-čínská komora v čele s Jaroslavem Tvrdíkem varovala českou vládu, že nemá dostatek ochranných pomůcek, když zjistila, že zásilka humanitární pomoci do Číny se skládá v podstatě jen ze zahraničních zásob. Proto ministr vnitra Jan Hamáček podle rozhovoru na webu Lidovky.cz žádal po vládě vyhlášení nouzového stavu už na začátku března, což kabinet Andreje Babiše odmítl a my všichni jsme tak v boji s pandemií koronaviru ztratili minimálně týden.
