KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Obranná smlouva s USA prošla parlamentem nad očekávání hladce. Neblokovalo ji totiž opoziční hnutí ANO. Jeho předseda Andrej Babiš tak ukázal více rozumu než kdysi Jiří Paroubek, který za sociální demokraty urputně bojoval proti umístění amerického radaru. Vše bylo tak rychlé i proto, že se změnila mezinárodní situace a rovněž díky vyspělosti českých občanů.
Kdo si myslel, že kvůli „umístění cizích vojsk“ v Česku se strhne náramná obstrukční bitva jako při snižování valorizace důchodů, mohl být překvapen. Kdo se nespokojí s povrchním hodnocením a více se zajímá o politiku, ten už byl překvapen méně. Pravda, až dosud postupovaly obě opoziční strany při projednávání důležitých i symbolických bodů společně. Což často znamenalo dost otravné zdržování. Přičemž obstrukce se netýkaly jen třetích čtení zákonů, jak bývalo zvykem, ale začínaly už při schvalování programu schůze.
Tentokrát ale vše proběhlo jinak. Vůbec poprvé se ANO postavilo proti SPD a nechalo ji osamocenou v jejím zuřivém boji proti obranné smlouvě (která samozřejmě neznamená umístění americké armády u nás). Proč? Důvod jsem zmínil už ve svém komentáři
hned po jejím podepsání. Pro Andreje Babiše není nijak výhodné se v tomto případě spojovat s Tomio Okamurou. Narozdíl od sociálních otázek zde nemůže „vytřískat֧“ mnoho politických bodů. Zato by mohl ztratit šanci podílet se na vládnutí.
Tehdy jsem napsal: „Pokud by předseda ANO stál o moje rady, důrazně bych mu nedoporučoval dělat nějaké velké problémy. Kromě toho, že by tím nedostál čestné povinnosti, jež se od expremiéra očekává, tak by především mohl zapomenout na nějaké povolební spojenectví hnutí ANO s ODS. Vlastnictví médií či střet zájmů lze nějak překousnout, zradu republiky nikoli. Ať si z parlamentních stran křičí pouze SPD, alespoň tím potvrdí, že na lavici hanby patří ve Sněmovně právem.”
