KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Po třinácti letech opět budeme předsedat Evropské unii. Priority se ještě ladí. Ale vlastně bychom klidně mohli zopakovat ty staré. Jsou stejné, ne-li ještě více aktuální, než tehdy. Platí to především pro energetickou bezpečnost a ochranu klimatu. Fialova vláda tak doslova může opisovat od té Topolánkovy, a neudělá tím chybu.
Sotva se český premiér stal v lednu 2009 předsedou Evropské rady, odletěl na Ukrajinu a do Ruska řešit plynovou krizi. Tím se potvrdilo, že energetická bezpečnost byla jako jedna z hlavních priorit zvolena správně. A už tenkrát jsme prosazovali jádro coby zdroj nutný k dosažení uhlíkové neutrality. K tomu dodejme, že v rámci druhé priority –ekonomiky – jsme si vybrali obnovu po finanční krizi. I to má paralelu – v resuscitaci po covidu. Třetí prioritu – EU ve světě – zastupoval projekt Východního partnerství cílící i na Ukrajinu.
Co se vlastně od roku 2009 změnilo? Především nebudeme mít tolik moci, protože Evropská rada má stálého předsedu a Petr Fiala tedy nebude řídit její jednání jako Mirek Topolánek. Jinak se věci spíše vyvinuly, než že by naše tehdejší priority obecně zastaraly a ztratily naléhavost.
Restart evropské ekonomiky po krizi je opět na stole a nevyhneme se mu, i kdybychom chtěli. Pokud jsme před třinácti lety prosazovali, že nesmíme zradit země bývalého Sovětského svazu jako Ukrajina a Gruzie, které jsou nakloněny Západu a ponechat je napospas ruskému imperialismu, tak to platí i nyní. Energetická bezpečnost byla klíčovým národním zájmem a zároveň slabým místem evropské integrace tenkrát, a je jím pořád. Přinejmenším tento poslední bod bychom neměli pustit ze zřetele.
