KOMENTÁŘ MARTINA KOVÁŘE | V posledních týdnech a dnech jsme všichni zaznamenali kritické reakce na to, že někteří politikové ve Francii, v Itálii a zčásti i ve Spolkové republice Německo i jinde volají po „diplomatickém ukončení“ války na Ukrajině, jak nazývají ruskou agresi proti této zemi. Francouzský prezident Emmanuel Macron si ostatně za své časté, dlouhé, a hlavně krajně neproduktivní telefonáty s ruským vožděm vyslechl hodně kritických a ironických slov. Proč to Macron a spol. navzdory kritice stále dělají? Odpověď je jednoduchá: Za jednáním nejen Francouzů, Italů, Němců, ale i Rakušanů, Maďarů a dalších se skrývají reálné obavy z toho, co všechno by mohlo nastat, kdyby Ukrajinci ruským agresorům nařezali. Pojďme se proto na tyto obavy podívat podrobněji.
První obavě, ať už vyřčené, či nevyřčené, myslím rozumíme všichni. Klíčová otázka zní: Není možné, že by Rusové, zahnaní do kouta a ustupující i z těžce dobytých pozic ve východní Ukrajině, o Krymu ani nemluvě, nakonec přece jen použili, alespoň s lokálním účinkem, jaderné zbraně? Jakkoli nám zdravý rozum říká, že to „není možné“, už samotná agrese vůči Ukrajině, její dosavadní průběh, tj. řada nepředvídatelných ruských neúspěchů a také krutost útočníků vůči civilnímu obyvatelstvu, ukázala, že se může stát i něco, co je za hranicí zdravého rozumu, za hranicí racionálních úvah. Vyloučit, že Vladimir Putin, stojící před pádem, může rozhodnout i o něčem takovém, jako je použití jaderných zbraní, proto zcela, bohužel, nelze.
Druhá obava některých západních politiků vychází z úvah o tom, zda by se po případném Putinově pádu po prohrané válce nemohl dostat v Rusku k moci někdo, kdo bude „ještě horší než on“, nějaký silovik, jenž bude pokračovat v tvrdém nebo ještě tvrdším kurzu i za cenu „celonárodní oběti“. Telefonáty Emmanuela Macrona, Olafa Scholze a dalších s Vladimirem Putinem ukazují, že ať už si o něm myslí cokoli, mají k němu přece jen nějakou osobní vazbu, nesčetněkrát se s ním setkali tváří v tvář, mnozí ho označovali za svého přítele, zatímco nový neznámý vůdce by pro ně byl mnohem nečitelnější než Putin, třebaže začal nejodpornější válku 21. století.
Osobně vůbec nepochybuji o tom, že je-li Macron schopen opakovaně s Putinem hodiny diskutovat (bůhví o čem všem), byl by v zásadě rád, kdyby se válka „nějak urovnala“ a „jelo se dál“, klidně i s poníženým a oslabeným (tím líp) Putinem v čele Ruska. Proto také ostatně Macron, zcela ve stylu toho nejodpornějšího appeasementu, se kterým má naše země nanejvýš tragickou zkušenost, navrhoval, zda by se Ukrajinci nemohli vzdát alespoň části svého území, aby si Rusové (Putin) zachovali tvář…
