KOMENTÁŘ MARTINA KOVÁŘE | Americká domácí a zahraniční politika, to je nikdy nekončící drama. Zatímco v první polovině minulého týdne zpravodajství stále ještě dominovaly dozvuky debaklu v Afghánistánu, na jeho konci se objevil nový příběh, v němž jde také o lidské životy, konkrétně o dosud nenarozené děti. Nejvyšší soud USA totiž odmítl předběžně pozastavit zákon, který v Texasu zakazuje potraty od šestého týdnu těhotenství. Jakmile jeho rozhodnutí vešlo ve známost, propukla bez nadsázky mela.
Celá záležitost začala poté, co texaský Kongres (přesněji řečeno Texas Legislature složený z jednatřicetičlenného Senátu a ze stopadesátičlenné Sněmovny reprezentantů, kteréžto obě komory ovládají republikáni) na jaře schválil návrh zákona, zakazujícího tzv. umělé přerušení, fakticky ukončení (jak je to doopravdy) těhotenství poté, co je zaznamenán srdeční tep plodu, tj. přibližně v šestém týdnu po početí. V květnu návrh „s radostí“, jak řekl, podepsal texaský republikánský guvernér, katolík Greg Abbott, jenž bude příští rok usilovat o třetí termín ve funkci. A následně se začaly dít věci, které vyvrcholily (prozatím) na konci minulého týdne.
Nejvyšší soud Spojených států amerických, k němuž případ mezitím doputoval, o celé věci jednal, a posléze v poměru pět ku čtyřem předběžné pozastavení zákona odmítl. Rozhodnutí učinili konzervativci Clarence Thomas (jmenovaný Georgem Bushem starším), Samuel Alito (jmenovaný Georgem Bushem mladším) a tři nominanti Donalda Trumpa – Amy Coneyová Barrettová, Neil Gorsuch a Brett Kavanaugh; proti se postavili šéf soudu John Roberts (jmenovaný Georgem Bushem mladším), což je do jisté míry překvapení, a tři liberálové – Stephen Breyer (jmenovaný Billem Clintonem), Elena Kaganová a Sonia Sotomayorová (obě jmenoval Barack Obama), kteří rozhodnutí svých kolegů označili za „jednoznačně protiústavní“ a obvinili je z toho, že se „vyhnuli svým povinnostem“. Kromě toho každý z nich sepsal vlastní zprávu, proč je rozhodnutí skrznaskrz špatné. Tohle se v dějinách ctihodného Nejvyššího soudu USA, jenž se těší obecně velkému respektu, už dlouho nestalo.
Okamžitě se vyjádřil i prezident Joe Biden, který verdikt Nejvyššího soudu USA označil za „bezprecedentní útok na ústavní práva“ a dále napsal, že čtyři soudci, kteří byli proti, jasně ukázali, jak velká chyba se stala. Ponechám-li stranou, že Bidenovi přišla tato mediálně vděčná kauza nesmírně vhod, stejně jako hurikán Ida, který potrápil i New York, protože se konečně přestalo mluvit o afghánské ostudě jeho vlády (psal jsem o ní zde a zde), je pozoruhodné, jak jednoznačně zpochybnil rozhodnutí nezávislého, v tomto případě dokonce nejvyššího soudního orgánu v zemi. Jenom si zkuste představit, co by se v amerických médiích a v ulicích amerických měst dělo, kdyby se něčeho takového „dopustili“ George Bush mladší anebo, nedej bože, Donald Trump! Byl to ale Joe Biden a tak na tom asi „něco být musí“...
Roe versus Wade 2.0
Aby mi bylo dobře rozuměno: Samozřejmě že Joea Bidena a jeho postoj, stejně jako jeho vyjádření chápu. Jako prezident „demokratické, liberální Ameriky“, která ho zvolila do Bílého domu proti „arcizločinci“ Donaldu Trumpovi, nemůže ponechat takový, jakkoli pouze předběžný verdikt Nejvyššího soudu v jednom z nejcitlivějších vnitropolitických témat bez povšimnutí. Totéž platí o viceprezidentce Kamale Harrisové, která si to u levice (a u progresivistů zvlášť) tak říkajíc „rozházela“ během jarní cesty po některých latinskoamerických zemích, když v Guatemale vyzvala potenciální přistěhovalce, aby rezignovali na migraci do Spojených států; nyní Harrisová, věrna svému přesvědčení a vedena snahou získat zpět politické body, v emocionálním vyjádření řekla, že „administrativa Bidena a Harrisové (což je poněkud komické, doposud se vždy používal výraz „administrativa toho či onoho prezidenta“, nikoli prezidenta a jeho zástupce, ale co už, ono to tak v tomto případě nejspíš i je) bude vždy bránit právo na přístup ke zdravotní péči a právo žen rozhodovat o svém těle a vlastní budoucnosti“.
