KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Tak Andrej Babiš prý už to nechce dělat. Řekl to v pátek a zopakoval v neděli. Poprvé prohlásil, že i kdyby dostal od prezidenta pověření, odmítne ho. Včera doplnil, že mu Miloš Zeman slíbil hned dva pokusy. Nu, když jsme to slyšeli dvakrát, tak je to snad pravda a předseda ANO v kabinetu končí. Nebo to bude platit aspoň do večera, aby se tento komentář nemusel hned po publikaci přepisovat.
Do hlavy nikdo nikomu nevidí, a tak se můžeme jen dohadovat, co skutečně stálo za změnou Babišova názoru. V normální zemi, u normálního politika bychom to věděli přesně – šlo by o přirozenou reakci na výsledek voleb. Většina 108 mandátů je tak výrazná, že ohlášení přechodu do opozice by bylo vůbec tím prvním sdělením národu od stávajícího premiéra. Že to u nás trvalo týden, je důsledek specifické povahy zemanovsko-babišovského režimu, což je (či snad byl?) pokus vytvořit autokracii uvnitř demokracie.
Sám končící předseda vlády říká, že onu jasnou většinu respektuje. Že mu to ale trvalo… Co ho ovlivnilo? Dostal zprávy, že stav hlavy státu je daleko vážnější, než se veřejnosti tvrdí? Cukl pod dojmem bouře, která se strhla kolem Zemanova podpisu pod lejstrem svolávajícím ustavující schůzi Sněmovny, kdy dokonce policie ověřuje jeho pravost? Zatlačili na něj poslanci ANO, kteří se lekli, že když bude jejich šéf trucovat, nová koalice je nepustí do žádné funkce ve vedení komory ani ve výborech?
Ať už se Andrej Babiš začal bát, že prezident nebude schopen ho vůbec osobně jmenovat premiérem a veřejnost korespondenční formu nezkousne, nebo nechtěl riskovat vyautování svých lidí, podstatné je, že to řekl. Teď hlavně aby dodržel slovo a nekonalo se další tragické divadlo, kdy z Ústavy lítají cáry a dlouhé měsíce se vládne s vědomím, že kabinet nemá ani teoretickou šanci získat důvěru, jako jsme to za Zemanova prezidentství zažili už dvakrát. Poprvé po prokurátorském puči, podruhé po volbách v roce 2017.
