KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Volili sociální demokraty a komunisty. Dnes většinově podporují Andreje Babiše, protože mnohem lépe naplňuje jejich touhu po satisfakci za listopad 1989 a za 90. léta. Toto období berou jako porážku a křivdu, a proto nikdy nebudou volit pravici. Kardinální otázka zní: najde se silná levicová osobnost, která toto „poražené Česko“ získá?
Stará levice živoří. ČSSD i KSČM paradoxně vysává jeden subjekt. Už nezáleží na tradici, ani na ideologii, která obě tyto strany ostře odlišuje. Podstatné je, že Andrej Babiš dokázal přesně trefit to, co velkou skupinu jejich voličů spojuje: pocit frustrace a touha po revanši. Ostatně povedlo se to už Miloši Zemanovi, který díky tomu vyhrál dvoje prezidentské volby. Šéf ANO pouze kráčí za ním v dlouhém stínu.
Kdo jsou lidé, kteří pomohli k nejvyšším postům prezidentovi a premiérovi? Ekonomicky stojí silně nalevo, hodnotově jsou spíše konzervativní, geopoliticky je jim často bližší Rusko než Německo, jsou identitáři a mají strach z globalizace, kulturně se považují za obránce tzv. tradičních hodnot, přestože jim obvykle nic neříká křesťanská láska k bližnímu. Odmítají církevní restituce a neuvědomují si tisícileté ukotvení českého národa v západní civilizaci.
Tato charakteristika samozřejmě neplatí pro všechny voliče Zemana a Babiše a také ne všichni, kteří ji naplňují, volí zrovna je. Ale jde o početnou a dobře definovanou skupinu, která tvoří bytelný základ jejich elektorátu. Bez těchto lidí by se nedostali do nejvyšších funkcí. A svoboda a demokracie v České republice nebudou upevněné, dokud se nenajde charismatický levicový lídr, který „poražené Česko“ získá pro sebe a vrátí mu pocit důstojnosti, aniž by se kvůli tomu ničil odkaz listopadu 1989.
Dlouho byli ti, kdo se neztotožňovali s polistopadovým vývojem, rozděleni mezi komunisty a sociální demokraty. První byli dokonce silnější, dokud poprvé nepřišel Miloš Zeman, který dobyl hlasy většiny z nich pro ČSSD. Vzpomeňme si jak: sloganem o „spálené zemi“, akcí „čisté ruce“, slibem vázat legitimace sociálních demokratů do kůže členů ODS… Naděje, kterou nabízel, tedy byla převážně nadějí na pomstu. Až po něm přišel skutečný sociální demokrat Vladimír Špidla se svým pověstným mottem „zdroje jsou“.
