Předseda STAN Vít Rakušan se zmínil o možnosti změnit pravidla financování politických stran. Učinil tak v souvislosti s tím, že hnutí vrátí dary od právnických osob obdržené po volbách. Kvůli nim Starostům zatápěla média i opozice. Ve hře je možnost firemní sponzoring zakázat. Má se však nějaká aférka stát (opět) důvodem, že v systému nastane zemětřesení? U prezidentské volby se nám to vymstilo.
Zda se kauza darů pro STAN dala či nedala hrát, je věc názoru. Podle mě dala, zvláště když se hnutí vlastně stalo obětí konkurenčního boje mezi soukromými společnostmi, kdy média zveřejnila obsah připravený najatou PR agenturou k očernění soupeře. Nicméně někdo může mít jiný názor a Starostové si nakonec vše vyhodnotili tak, že ačkoli neporušili žádná pravidla, peníze raději vrátí. Až potud je to jejich věc. Nicméně kdyby se pod dojmem tohoto případu měl měnit zákon, to je jiná.
Ministr vnitra přímo neřekl, že zákon navrhne změnit. Nicméně o zákazu sponzorských darů od právnických osob se uvažovalo už v roce 2013. Nakonec se tohle tvrdé omezení do nových pravidel nedostalo, přestože byla výrazně zpřísněna a zřídil se nezávislý Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran a politických hnutí, který v kontrole partajních financí nahradil sněmovní výbor. Tomuto poměrně přísnému režimu STAN vyhověl, ale u nás máme pořád pocit, že zákony jsou na politiky pořád moc měkké…
Jistě, transparentní hospodaření politických stran je důležité. Ale od proslulých igelitek, v nichž se po roce 1989 převážely přes hranice první peníze na financování rodící se demokracie, jsme se přeci jen posunuli. Systém je tvrdý a otevřený dostatečně. Pokud by se měl změnit, tak už nikoli z nějaké skutečné nutnosti, ale opravdu jen kvůli mediální hysterii. Ani všude v Evropě neplatí zákaz přijímání peněz od firem, toto pravidlo mají pouze v deseti zemích. Na druhé straně je fakt, že takové úpravě nic nebrání.
