KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Existuje pouto mezi korupcí a svobodou? Ano, demokratické společnosti s ní mají větší problém než autoritářské režimy. V nich jsou lidé zastrašováni, možnost nějak si „přilepšit” je jen pro vybrané a o zpronevěrách se nesmí mluvit, s výjimkou situací, kdy si skrze ně vládnoucí vrstva vyřizuje účty. Nejsme Čína ani Rusko, ale i naši protikorupční bojovníci neválčí ani tak proti zlodějnám, jako proti svobodě.
Korupce je zlo, ale jako i jiná zločinnost je svým způsobem daní za svobodu. Pouze když lidé už žijí v kriminále, můžete minimalizovat riziko, že se dopustí nečestného jednání. Alexis de Tocuqueville v knize Demokracie v Americe popsal, že korupce v systému, který se ustavuje volbou a k rozhodování se dostávají stále noví lidé, je vyšší než v monarchii, v níž úřady a moc příslušely staré šlechtě. Nemáte potřebu si rychle „nahrabat”, když vládnete věčně. Mnohým se u nás možná ze stejných důvodů stýská po komunismu…
Někteří lidé mají tendenci si myslet, že totalita prostě s defraudanty zatočí. Povšimněme si, že na této nostalgii po reálném socialismu stavěli a stavějí popularitu lidé jako Miloš Zeman, Jiří Paroubek či Andrej Babiš. Ale je to falešná vidina protikorupčního ráje. Abyste tehdy mohli brát úplatky, museli jste mít postavení. Když jste byli dost mocní, zavřeli jste kritikům ústa. Když si na vás došlápli výše postavení soudruzi, zbavili vás místa v nomenklatuře, vyhodili z KSČ, ale přímo vás nezavřeli, vše se provedlo potichu.
„Všechny zavřeme!”
Stejně pokrytecká jsou tažení proti korupci dnes. Miroslav Kalousek má pravdu, když program těchto politiků posměšně zkracuje na slogan „Všechny zavřeme!”. Zeman přišel s akcí čisté ruce. Často se připomíná, že jediným dopadeným se nakonec stal jeho ministr financí. Bohužel to není pravda. Tohle doslova totalitářské tažení dostalo za mříže, či přinejmenším před soud hromadu nevinných podnikatelů a obecních zastupitelů. Nejznámějšími případy jsou asi tenista Milan Šrejber a starosta Kladna Milan Volf.
