KOMENTÁŘ VRATISLAVA DOSTÁLA | V médiích ožila spekulace, že by se prezidentským kandidátem koalice SPOLU mohl stát poradce premiéra Tomáš Pojar. Pokud by se tak skutečně stalo, jednalo by se svým způsobem o svérázný experiment s hlasy voličů. Pojar je na jednu stranu jasně vyprofilovanou figurou se silným životopisem a bez škraloupu, současně ale platí, že ho v řadách voličů málokdo zná. Pojar svoji možnou kandidaturu nekomentoval, na tomto hypotetickém scénáři se ale bezezbytku ukazuje řada úskalí, kterým vládní koalice bude před prezidentskou volbou čelit.
„Nechci malovat černé scénáře, ale jeden realistický vám klidně řeknu. Můžeme tady mít osm skvělých kandidátů, každý bude mít mezi šesti a deseti procenty. Do druhého kola se tudíž dostanou dva kandidáti z radikálních nebo populistických stran, kteří budou mít třeba 14 a 18 procent. Co jsem tady popsal, není vůbec politologicky vyloučený scénář.“
Toto řekl premiér a předseda ODS Petr Fiala na začátku ledna v rozhovoru pro Seznam Zprávy. Blíží se polovina roku a vládní koalice stále svého kandidáta na prezidenta nemá. Fiala se v mezičase nechal slyšet, že se prezidentský kandidát nepeče, nýbrž zraje a jméno se dozvíme v létě. „Není to úplně jednoduchý úkol, ale pracujeme na tom,“ dodal premiér v rozhovoru pro Deník N.
Za připomenutí stojí ještě výrok politického veterána občanských demokratů Marka Bendy, který se pro CNN Prima News nechal slyšet, že si třicet let po sametové revoluci zasloužíme kandidáta na Hrad, který nebyl nikdy členem komunistické strany. Jinými slovy řečeno, koalice hledá kandidáta, který dokáže integrovat hlasy středových a pravicových voličů, kandidáta, který nebude ani náznakem spojován s předlistopadovými poměry, a především kandidáta, který bude mít realistickou šanci uspět jak v prvním, tak ve druhém kole.
Předpoklady úspěchu
Prvním předpokladem takového výsledku je předvolební konstelace, která bude minimalizovat to, před čím varuje Fiala: tedy že se v prvním kole nebudou tříštit hlasy pro mnoho kandidátů přijatelných pro voliče vládní koalice, z čehož by mohl profitovat Andrej Babiš a třeba i Tomio Okamura. Pokud by totiž do druhého kola postoupili oni dva, anebo jim podobní kandidáti, bylo by to pro koalici jednoznačné fiasko.
Úkol zní tedy jasně: vytvořit takovou situaci, ze které vzejde jednoznačně čitelný, prozápadně hodnotově ukotvený a pro většinu voličů přijatelný kandidát, který nejen že nepřispěje k tříštění hlasů, ale bude je naopak postupem času přetahovat na svou stranu, což je základní předpoklad k tomu, aby mohl efektivně konkurovat populistům a extremistům. A podle posledních náznaků by takovým kandidátem mohl být (svým způsobem překvapivě) premiérův poradce, bezpečnostní analytik a dlouholetý prorektor CEVRO Institutu Tomáš Pojar.
Pojar se narodil v roce 1973, v čase revoluce mu tedy ani zdaleka nebylo osmnáct let. S komunisty si nezadal a ani nemohl. Všichni, kdo si myslí něco podobného jako Marek Benda, by tedy v tomto ohledu museli být spokojeni. A pokud se jen zběžně podíváte, co Pojar dělal v minulosti, v podstatě se musíte dopracovat k tomu, že věrně sloužil vlasti. Byl českým velvyslancem v Izraeli, působil jako náměstek ministra zahraničí, před tím pracoval také jako výkonný ředitel humanitární organizace Člověk v tísni. Podrobnější Pojarův životopis najdete třeba tady.
Několik dnů jsem strávil tím, že jsem v archivu novinových článků od 90. let minulého století po současnost pátral po výstupech, které se nějak Tomáše Pojara týkají. Nic, co by šlo označit za nějaký skandál, škraloup nebo kontroverzi, jsem nenašel. Hlavní nevýhodou Pojara v případné kandidatuře by tedy bylo, že je širší veřejnosti prakticky neznámý, a – což spolu souvisí – že se nikdy neúčastnil žádného volebního klání.
