KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Českou kotlinou se nese úpěnlivé volání: Vláda musí něco udělat s chudobou a drahotou, jinak bude zle. Omyl, zle by naopak bylo, kdyby začala s opozicí závodit v populismu. Výsledkem by bylo jen nové roztočení kola dluhů a inflace. To, co kabinet, zvláště pravicový, opravdu má udělat, je myslet na budoucnost, nikoli jen v horizontu nejbližších voleb.
Rozšířil se nám tu takový nešvar: balamutit lidi, že blahobyt snad pochází od vlády, nikoli z dřiny. Tak nám to sugeroval bývalý premiér, který na tuhle vějičku lákal své voliče, a proto rozhazoval peníze doslova jako z vrtulníku. Má to dva neblahé důsledky: jednak tato „dluhonomika” zavinila mnohem rychlejší zdražování, jednak tohle rozmazlování vyvolává v mnohých lidech nezdravá očekávání. Dokonce i u části novinářů, kteří se nervózně ptají, kdy „už konečně” vláda zasáhne a „něco” s drahotou udělá.
Babišovou vinou nemáme inflaci 8 %, ale 13 %. To je rozdíl mezi dovezenou „drahotou” a tou způsobenou žitím na dluh, z většiny navíc v dobrých časech. Po divokém mejdanu by nás bolela hlava i bez covidu a války, byť méně. Zde opravdu neplatí, že čím se to pokazilo, tím se to napraví. Plošné rozhazování miliard je k ničemu, respektive přímo škodí.
Petr Fiala má pravdu, že opatření se musejí cílit na potřebné. Jinou věcí je, že v některých případech jsou jimi skoro všichni, jako u růstu cen energií. Ono kritérium bychom proto měli poněkud přeformulovat, či zobecnit: Pomoc musí jít tam, kde je jí nejvíce třeba, kde opravdu pomůže a kde to rozpočet zvládne. Neboli musí být solidární, efektivní a zodpovědná. Je třeba rázně odmítnout demagogické paradigma, že kabinet je tu od toho, aby „zajistil” peníze.
Na všechny se nedostane
Vláda má jen ty finance, které dostane od lidí a firem, a pokud už musí utrácet na dluh (což je bohužel momentálně náš případ), tak s vědomím, že ho opět nesplatí nikdo jiný než občané a podniky. Tohle banální konstatování je třeba znovu a znovu opakovat, protože mnohým pořád neleze do hlavy. Levicová nezodpovědnost se minulé roky šířila ve společnosti jako řepka na polích.
Senioři mají inflaci kompenzovanou růstem penzí. Rodinám s dětmi, které jsou nejvíce ohroženou skupinou, vláda posílá pět tisíc na potomka a snad jim zvýší daňové slevy a bonusy. Úsporný tarif by měl domácnostem pomoci řešit drahé energie. Vláda zkrátka musí zmírnit dopady na ty nejslabší a nejvíce zasažené, kteří si nemohou pomoci sami. I tak zchudnou, to je prostě fakt.
