Hloupost, nebo zrada? Piráti svým referendem vytvářejí zbytečné pnutí ve vládě a dělají radost jejím soupeřům

KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Piráti už zase chystají referendum. Tentokrát se chtějí ptát svých členů, co si myslí o rozhodnutí vlády jmenovat Petra Mlejnka ředitelem civilní rozvědky. Zatímco první hlasování o tom, zda mají pirátští ministři vůbec zasednout v kabinetu, se ještě dalo chápat, i když se tím vše zdrželo, tohle už je úplný nesmysl. Exekutivu máme proto, aby rozhodovala, a ne aby se dotazovala veřejnosti, ani té stranické, co má dělat.

Referendum slouží k tomu, aby se výjimečně vláda mohla zeptat lidí na názor, který se týká klíčové legislativy či směřování země. V každém případě je výsledkem přijetí, či nepřijetí nějakého zákona. Nemá žádnou logiku rozhodovat ve všeobecném hlasování o konkrétním kroku kabinetu, učiněném na základě jemu svěřených pravomocí. Podle Ústavy vláda rozhoduje ve sboru, čímž se myslí premiér a ministři. Ne, že se k tomu přizvou členové některé z koaličních stran.

Ve skutečnosti samozřejmě piráti nemohou zvrátit hlasování kabinetu. Tím je to celé podivnější a směšnější. Jejich ministři, vybavení mandátem členské základny a ústavními kompetencemi, se nějak rozhodli. A zpětně chtějí vědět, zda neudělali chybu? Když už se chtěli poradit, měli tak učinit předem, protože zodpovědnost nesou jen oni, ne řadoví členové. Jejich názor má v tomto případě úplně stejnou cenu, jako kteréhokoli novináře či opozičního politika, kteří požadují Mlejnkův odchod: žádnou.

Upřímně řečeno, tohle referendum dělá z Ivana Bartoše, Jana Lipavského a Michala Šalomouna šašky. Ať dopadne jakkoli, už jeho samotné konání je za prvé vyjádřením nedůvěry pirátů ve vlastní reprezentaci a za druhé vyvolává pochybnosti, zda ti tři elementárně unesou svou ústavní odpovědnost. Nemluvě o tom, že členové strany nemají – a ani by neměli mít – k dispozici informace, které jsou podstatné pro jmenování ředitele rozvědky a spadají do utajeného režimu.

sinfin.digital