KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Liberální koalice představila program a lídry. A hned schytala posměšné, v horším případě dokonce nakvašené poznámky, že se jí někam vytratily ženy. Ze čtrnácti krajských jedniček je lídryně pouze jedna – Olga Richterová v Praze. Vzniká morální panika, bojovníci za genderovou rovnost žhaví klávesnice. My ostatní si jen pomyslíme: „To má tak někdo starosti...“
Politika má být soubojem myšlenek. Ne pohlaví. Tak jako je mi fuk, jestli je můj bankovní poradce muž, nebo žena, nepočítám, kolik je v parlamentu a ve vládě sukní a kolik kalhot. Volím stranu podle toho, co si od ní slibuji. Celý ten cirkus kolem genderu je směšný. Tedy, jen do té doby, než by aktivisté navrhli povinné podíly zastoupení žen v politice. Šlo by o neústavní zásah do demokratické soutěže. Článek 22 Listiny říká „Zákonná úprava všech politických práv a svobod a její výklad a používání musí umožňovat a ochraňovat svobodnou soutěž politických sil v demokratické společnosti.“
Ať se to komu líbí, nebo ne, tak rovnost práv dávno máme a nižší podíl žen v politice prostě není důsledkem žádné diskriminace. Co když se jim prostě do té arény, která je cítit potem a krví, zase tak moc nechce? Protože pokud se tam dostanou, zastanou přinejmenším tolik, co muž. Možná by se dalo říci, že jich je kolikrát až dost a mnozí pánští kolegové jsou proti nim učinění beránci. Vrcholná politika vyžaduje určité vlastnosti, včetně agresivity, nesmlouvavosti a jisté míry narcismu, bez nichž se těžko prosazujete. Nic přímo pro ženy…
Pokud chce někdo namítnout, že právě tyto sklony, přisuzované mužům, do moderní politicky nepatří, tak je vedle, jak ta jedle. Kdo je nemá, z toho nebude nikdy dobrý vůdce. Všechny velké ženy vládkyně je měly. Taková Thatcherová co do tvrdosti, přesvědčení o vlastní pravdě a sklonu poslouchat sama sebe dalece předčila ego drtivé většiny mužských politiků a také to dotáhla dále než oni. Otázka je, kolik žen toto vše v sobě cítí, či vůbec chce v sobě cítit.
