KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Koncem srpna se na sociální síti X objevil tento příspěvek: „Vláda chce prorůstová opatření. V NERVu jsem to dostal na starost já… poraďte mi, je něco, co by dle vás pomohlo růstu týhle ekonomiky a je v reálpolitice možný prosadit?“ Autorem je ekonom Dominik Stroukal, a i když k jeho dotazu přistoupíme s určitou rezervou, hezky to ilustruje dvě věci: Vláda stále nemá strategii jak Česko nasměrovat k prosperitě a ani neumí dát svým rádcům jasné politické zadání.
Abychom nebyli k Petru Fialovi a jeho týmu neférově kritičtí: Bohužel platí, že české kabinety jsou obecně na rozvojové vize skoupé, a stejně tak je pravda, že experti dávno ztratili víru, že jejich návrhy dokáže nějaký politik uvést do praxe. Není to tedy tak, že současná koalice je obzvláště bezradná. Ona je na české poměry standardně bezradná.
Koalice hodně těžce zápasí s konsolidací veřejných financí. To je ale pouze první, ten snadnější krok. Je k němu třeba „jen“ politická odvaha škrtat zbytečné výdaje. Vláda ale škobrtla už na tomto schodu.
Druhý krok je daleko těžší, protože vyžaduje schopnost nikoli pouze spořit, ale tvořit. Podstata tohoto problému je přitom dávno známá: máme malý podíl hi-tech koncových výrobků s vysokou přidanou hodnotou. Tím pádem dosahujeme nižších marží, lidé dostávají nižší mzdy a máme nízkou produktivitu.
Toto si ale opakujeme nejméně patnáct let. Trochu to připomíná vtip, kdy se rozbije autobus a nikdo si neví rady, co s tím. Až na jednoho cestujícího, který sebevědomě prohlásí: „Vím, co tomu je… je to rozbitý!“
My jsme přeci jen dál a uvědomujeme si, co vše je špatně: Máme málo domácího kapitálu, hlavně rizikového, špatnou infrastrukturu, slabou spolupráci vědců a průmyslníků, nedostatek kvalifikovaných pracovníků, nefunkční byrokracii, měkký grantový a dotační systém – a k tomu se nově přidávají drahé energie.
V projevu na konferenci Česko na křižovatce premiér Petr Fiala minulý týden zmínil jako cestu k nápravě efektivní stát s minimem byrokracie, vzdělání, které má smysl, propojení výzkumu a byznysu, investice do dopravní infrastruktury a energetiky. Mluvil rovněž o sebevědomí a optimismu. Ano i to je funkcí vlády. Přítomní byznysmani jeho vystoupení s názvem Restart Česka vesměs ocenili coby přesné pojmenování problémů. Teď už jen najít a provést konkrétní řešení…
Proslov ještě není plán
Jak řečeno, s oněmi hlubokými strukturálními deficity si zatím neporadil nikdo. Až jsme se po letech opakovaných varování dostali do stavu, kdy hospodářství začíná šlapat vodu. Máme v podstatě plnou zaměstnanost, stroje jedou na plné obrátky – jen nějak málo vyděláváme a zatímco ostatní bohatnou, dokonce i v Evropské unii, my chudneme.
Kapitalismus je úžasný systém, který dokáže maximálně využít možností k růstu, které tu jsou. Ale co když nejsou? V takové chvíli potřebujete schopný a „osvícený“ kabinet, který vytvoří podmínky, aby české firmy dokázaly „zařadit dvojku“. Bohužel, současná koalice přišla do vlády doslova s prázdnýma rukama. Ba co hůř, nedostává se jí ekonomických expertů.
V takové chvíli nezbývá nic jiného, než nějakého stratéga outsorcovat. Premiér se o to asi i snaží, viz onen příspěvek z úvodu, je ale zvolená cesta správná?
Petr Fiala je intelektuál, vysokoškolský profesor, politolog, nemá přehnané zkušenosti s ekonomikou. Na rozdíl od Václava Klause, Miloše Zemana, nebo Mirka Topolánka asi není tou osobou, která „umí řídit stroj“. Není to ještě fatální problém. Stanislav Gross, když se náhle stal premiérem, si uvědomoval svůj deficit a tak vytáhl eso. Zřídil funkci místopředsedy vlády pro ekonomiku a jmenoval do ní Martina Jahna, do té doby ředitele agentury Czechinvest. Získal si respekt, ale bohužel měl málo času, necelý rok a půl.
Chce to zkrátka povolat silnou osobnost, která dokáže osobitě a s nápadem vést modernizační program Česka. Jistě, premiér má k dispozici NERV se 17 odborníky. Jenomže lídrovství není kolektivní disciplína.
