KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Léta jsme my pravičáci vedli se sociálními demokraty spor o počty nemocničních lůžek. Argumentovali jsme faktem, že jich je příliš a jsou drahá. Oni oponovali, že zdraví není zboží. Ten spor dlouho neměl vítěze. Až do pandemie. Smrt je totiž ultimátní zkouška pravdy. Umřely desítky tisíc lidí a další tisíce obětí by přibyly, kdyby český systém lůžkové péče nebyl naddimenzován. Nyní se nám vyplatil…
Politika, stejně jako život, je otázkou priorit. Jenomže o tom
druhém to platí vždy, o tom prvním jen když demokracie funguje správně. U nás
tomu tak bylo, dokud jsme vedli pravolevý ideový souboj, který byl právě v
otázkách zdravotnictví ostrý doslova na nože. Dnes je módou tvrdit, že ideologie
a hodnoty nepotřebujeme, že správu země lze prostě svěřit technokratům, či
meritokratům, zkrátka „odborníkům“. To možná platí pro běžný provoz, ale
zásadní otázky ve svobodné společnosti nelze rozhodnout tímto způsobem.
Podívejme se na ta lůžka, jejichž na první pohled přemrštěný
počet zachránil mnoha Čechům život. Pragmaticky vzato může jít o spor manažerů
nemocnic a pojišťoven, z nichž ti první mají zájem dostávat co největší
paušální platby za svoji kapacitu, ti druzí by rádi ušetřili. Tento
meritokratický souboj proběhl v USA, kde mají čistě privátní zdravotnictví.
Byl velmi krátký a měl velmi jasný výsledek: postelí je v amerických
nemocnicích naprosto minimální nutný počet.
Technokraticky dokonalá organizace
Není těžké přijít na to, proč Američané vše bryskně vyřešili radikálním osekáním lůžkové péče, a dokonce masivním rušením celých nemocnic. Komerční pojišťovny platí lékařům jen za výkony, nikoli za to, že jsou připraveni přijmout v případě naléhavé potřeby více pacientů. Prázdná lůžka jsou pro soukromé společnosti, které provozují zdravotnická zařízení, čistá ztráta. Mají fixní náklady, ale nula příjmů. Přijaté řešení je samozřejmě efektivní a nemocnice v USA fungují jako pásová výroba v automobilce.
Tato dokonalá organizace je dílem technokratů. Nicméně nejsou to oni, kdo rozhodl o podstatě systému, oni v něm jen fungují, jak umějí. Jeho skutečným tvůrcem je premisa, že zdraví je soukromý statek. Ta je v Američanech, na rozdíl od Evropanů, silně zakořeněná a kupodivu i chudí lidé, kteří si sami nikdy nemohou dovolit slušné soukromé pojištění, mají často mentální problém uvažovat jinak. Tohle myšlení dělá rozdíl. Lékaři v USA nejsou sobečtější a ti evropští rozhazovačnější, jen jim vládnou opačné ideologie.
