KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Obvykle strana přijde o voliče, když je zklame. Sociální demokraté je ale ztratili přesto, že jim už osm let úspěšně plní, co jim na očích vidí. Či dokonce právě proto. Levicový elektorát body za jejich snahu připisuje Andreji Babišovi, a protože je spokojen, nemá potřebu hledat jinde. V tom se ale zásadně mýlí a může na to šeredně doplatit, pokud se ANO podaří po volbách dostat do pravicové koalice.
Jak to přišlo, že se ČSSD stala snad historicky první stranou, která si zničila vlastní volební výsledek nikoli tím, že příznivce podvedla, ale právě naopak? Když propadla v roce 2013 ODS, mělo na tom zásadní podíl katastrofální rozhodnutí premiéra Petra Nečase zvýšit daně podnikatelům. Kmenoví voliči pak po puči neměli motivaci se „své” strany zastat a z velké části přešli k Andreji Babišovi, u nějž coby bohatého byznysmena živnostníci zjevně očekávali zastání. Ošklivě se spálili. V roce 2017 už svou chybu neopakovali.
S pádem sociální demokracie to bylo jiné. Od roku 2013 pilně prosazuje levicový program. Nehledě na to, zda vládu vedla, nebo nyní, kdy je jen malým koaličním partnerem. Pokazila něco jiného. Totiž politický marketing. Což začalo být jasné už při prvním zvýšení důchodů prosazeném ČSSD a lidovci přes zuřivý odpor Andreje Babiše. Ten si ale připsal u seniorů všechny zásluhy. Navíc za Sobotky a dlouho i za Hamáčka měla velký vliv ve straně liberální „nová levice”, jíž se starolevicoví voliči děsí.
Socialisté zkrátka dobře vyráběli, ale špatně prodávali. Tak jak to v byznysu chodí, obchodní oddělení vlády se sídlem na Chodově inkasovalo mnohem větší zisk, než „děláskové” z Lidového domu. Toto selhání sebepropagace ovšem nevysvětluje tak strmý sešup. Dalším faktorem se stala neschopnost či neochota většiny médií a politologů dostatečně odlišovat motivace ANO a ČSSD. Ta druhá je coby tradiční strana ve vládě proto, aby hájila svůj dlouhodobý program a potřeby levicových voličů, Babišovo hnutí je tu jen kvůli němu a jeho zájmům.
