KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Po staletí liberálové bojovali za to, aby se stát lidem nemontoval do soukromí. Když se tak konečně stalo, LGBT aktivisté vyrážejí proti proudu času a chtějí zase kodifikovat intimitu zákonem.
Všechny argumenty pro a proti zrušení manželství muže a ženy a jeho nahrazení „svazkem dvou lidí“, či naopak pro a proti jeho ústavní ochraně už padly. Nechme je nyní být, rozhodnou zákonodárci. Zkusme se na téma podívat trochu odjinud. Současná debata znovu nastoluje otázku vztahu státu a občana, respektive oddělení veřejné a soukromé sféry.
Kdybychom žili v době, která elementárně respektuje fakta, stačilo by říct: „muž a muž“ či „žena a žena“ přece už z definice nemohou být manželi a stát nemůže zákonem měnit, co určila příroda. Jenomže tato logika dnes neplatí. Pro zastánce stejnopohlavních sňatků je pohlavní a sexuální identita a také rodina „sociální konstrukt“. Sami si ovšem protiřečí.
Dítě se vždy narodí jednomu muži a jedné ženě. To je přirozená rodina, jak ji ustanovila evoluce druhu homo sapiens. Paternalistická společnost se kdysi rozhodla tento přirozený vztah regulovat manželstvím a této instituci přisoudila několik rolí: spoutávat spontánní sexualitu paragrafy, podřídit ženu muži, definovat právní jistoty a umožnit řádnou péči o děti narozené ze vztahu.
První a druhé už dnes neplatí, třetí lze pro LGBT snadno zařídit v registrovaném partnerství a to čtvrté nemohou naplnit, protože to neumožňuje příroda.
Rodina byla historicky pro homosexuály vždy něčím nepřátelským, něčím, kvůli čemu byli postihováni, a to často dost tvrdě. Dokud byl pohlavní styk povolený „až po svatbě“ a z důvodu zplození potomků, jejich vztahy stály mimo zákon. Žádoucí liberalizace vedla k tomu, že získali svobodu, ostatně stejně jako heterosexuálové. Dnes už skutečně jedinou společensky žádoucí funkcí rodiny, která zbývá, je chránit práva dětí. Což ale vůbec neznamená, že to není důležité a že bychom na tento úkol měli rezignovat.
Je tak trochu s podivem, že aktivisté vůbec stojí o instituci, proti níž vždy stáli v přirozené opozici. Ale dobrá, třeba v tom nějakým prazvláštním způsobem vidí určitou satisfakci. Jenomže o co z tohoto „společenského konstruktu“ jménem rodina vlastně stojí? Chtějí snad sami nad sebe pověsit bič a zakázat si sexuální styky před svatbou? To asi sotva. Kdyby jim šlo o ony právní záruky, dávno je mohli mít.
