KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Zatli jsme Babišovi tipec. Konec Anopressu. Vládní poslanci se tvářili spokojeně, když zpřísnili zákon o střetu zájmů, aby bývalý premiér nemohl vlastnit média. Je to ale opravdu důvod k oslavám? Za prvé, poslanci bojují již skončenou válku. Za druhé, i tento „neprůstřelný“ paragraf lze obejít. Za třetí, vliv tradičních médií se přeceňuje. Koalice by udělala lépe, kdyby se namísto Babiše zabývala třeba ekonomikou.
Snaha zakázat Andreji Babišovi vlastnit vydavatelství MAFRA – o nic jiného od počátku nejde a jiné formy vlastnictví médií, stejně jako jiné osoby nikdy nebyly předmětem zájmu – trvá už osm let. Je zpozdilá, pokrytecká, ale i naivní. Když se poprvé začal zákon o střetu zájmů měnit, a to kvůli předsedovi ANO, pracoval jsem pro předsedu tehdy vládních lidovců. Byl jsem tedy u jeho projednávání. Mně osobně přišlo důležité zakázat ministrům pobírat dotace a získávat veřejné zakázky. Média jsem bral jako nadbytečný přílepek.
Jak laskavý čtenář jistě ví, nedávno zesnulý italský expremiér Silvio Berlusconi vlastnil několik vlivných televizních kanálů. Do vlády se dokonce dostal jako mediální magnát, což mnohé dráždilo, ale nikdy s tím nikdo nic neudělal. Hlavně mi však přišlo skutečně „na hlavu“, že tradičně u nás povolujeme stranický tisk, ale chceme zakázat tisk šéfa strany. Jaký to má vlastně význam? Nemluvě o tom, že u mnohých novinářů je zvykem, že nějakému politikovi „fandí“, i když formálně jsou nezávislí.
Správné je v zákoně neumožnit premiérovi a ministrům přihrávat svým firmám granty, dotace a zakázky. Ostatně právě byznys se státem byl pro Andreje Babiše vždy hlavní, koupě vydavatelství MAFRA je vlastně jen „bokovka“. Minulý pátek schválená novela zpřesnila původní výklad v tom, že člen vlády nesmí být ani „skutečným vlastníkem“ společnosti, která dostává veřejné peníze. Což míří na Babišovy svěřenské fondy. Nicméně i dosavadní formulace stačila na to, aby se Agrofertu stopla řada dotací.
Vraťme se k médiím. Zde je třeba předeslat, že vliv a čtenost titulů z vydavatelství MAFRA drasticky poklesly právě i v důsledku faktu, že je veřejně vlastnil jeden z nejmocnějších politiků. Trh tedy Babiše potrestal sám – dříve a tvrději, než se k tomu rozhoupali jeho političtí oponenti. Ostatně jsme viděli, že během prezidentské volby stály deníky tohoto vydavatelství samy proti obrovské převaze novinářů, kteří velmi okatě drželi palce Petru Pavlovi. Ti snad nevytvářeli politický vliv? A chtěl by jim to někdo zakazovat? Proč? Jak?
