KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Proč je lepší mít v čele hodnotového politika, a ne populistu? Protože ten druhý žije jen z podstaty, z toho, co tu je, nevytváří nové hodnoty a neumí řešit problémy. Lídr se oproti tomu nemění podle poptávky, ale mění svět kolem sebe. Což je obzvláště důležité, když je zle, nelze už nic „politicky vytěžit“ ze stávající situace a naopak je třeba ji zlepšit. Jako právě teď.
Notoricky známý citát říká, že dobré časy plodí slabé muže, ti tvoří zlé časy, zlé časy plodí silné muže, ti tvoří dobré časy… Zní to jako banalita, ale je to pravda. Bezprecedentní ekonomická prosperita umožnila nejslabšímu premiérovi v historii Česka udržet se v sedle. Jeho pád přišel i proto, že začalo být zle a hodně lidí si uvědomilo, že země potřebuje konečně lídra a je krajně nebezpečné čelit krizi s neschopným populistou. S někým, kdo umí hrát pouze hry s nulovým součtem a v jejich rámci si brát hlavně pro sebe.
Vůdce dokáže zabránit „zlým časům“. Potíže totiž vidí včas a nebojí se s nimi bojovat, byť to v dané chvíli znamená přinést jisté oběti, které mnozí nechápou, neboť si neuvědomují hrozby dosud skryté za obzorem. Tohle štěstí jsme neměli. Nicméně máme aspoň kliku, že když už jsme opravdu v maléru, vrátila se hodnotová politika a máme tak šanci, že se vůbec dočkáme nějakých řešení. Rady minulého premiéra a jeho lidí je lepší nevnímat, nebo člověk dostane infarkt. Lze je shrnout do dvou slov: „dluhy a lži“.
Vidíme, že nejhorší, co se nám nyní mohlo stát, by bylo pokračování populistického kabinetu, který nemá jiný plán, než kupovat si přízeň voličů. Snědl by nejen koláč i mouku na něj (to už stihl v předchozích letech), ale i osivo, ze kterého má vzejít další úroda a nakonec by rozházel peníze, které by si půjčil na nákup nového. Nyní je třeba udržet hospodářský potenciál země na dobu po válce, nenechat padnout potřebné, postarat se o energie a vytvořit podmínky pro znovunastartování vysokého ekonomického růstu.
Byť některé kroky budou vynucené (zejména v sociální oblasti), většinou půjde o kreativní činnost. Vláda prostě musí vymyslet něco nového a díky tomu najít nejlepší cestu z krize. Tohle platí v každé lidské činnost, bez objevitelů, inovátorů a tvůrců bychom dosud žili v jeskyních. Kupodivu si mnoho lidí myslí, že politika se bez takových vizionářů obejde, že je přece „uměním možného“, či povoláním pouhých správců. Nic není dále od pravdy a nic není pro blaho společnosti nebezpečnější.
