KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Máme tu další vlnu covidu. Podle ministerstva zdravotnictví je dosud nejmohutnější, s největší náloží viru. Což je dobrá příležitost učinit pár důležitých závěrů. Jaké vyvodíme poučení z průběhu epidemie? Jak se na jeho základě zachováme? Co nám to vše říká o hodnotách, jakými jsou svoboda a zodpovědnost? A jak jsme na tom s rozumem? Dokážeme se vyhnout jak panice, tak lehkovážnosti?
Když jsem před skoro dvěma a půl lety psal první komentář k tehdy teprve hrozícímu náporu koronaviru, použil jsem větu „nejhorší smrt je z leknutí“. A varoval jsem před panikou. Zpětně by se mohlo zdát, že k ní nakonec byl dobrý důvod. Epidemie je zodpovědná za více 40 tisíc úmrtí, a to dle oficiálních statistik, ve skutečnosti je obětí pravděpodobně daleko víc. Přesto na svých slovech trvám. Zabíjí totiž nejen lehkovážnost, ale také přehnaná hysterie. My jsme si bohužel prošli obojím.
Tehdy jsme vůbec netušili, jak zlá nemoc je, ani zda k nám vůbec dorazí. Přesto, nebo možná právě proto, je ten text stále přesný a pravdivý. Není totiž psán pod dojmem emocí, ale na základě přesvědčení o jistých zásadách, jichž je dobré se držet vždy a v každé situaci. Zejména bych se podepsal pod tato slova: „Hrozby k životu patří. Nesmíme je podceňovat. Ale ani zveličovat… Tím nechci ani jednu z těchto hrozeb bagatelizovat. Pokud na ně dojde, tak se jim samozřejmě postavme. Ale zatím zachovejme klid.“
Nyní máme daleko víc informací. Víme, že nezodpovědnost tehdejší vlády situaci výrazně zhoršila. Ale také, že následující panika a tvrdé lockdowny ničemu nepomohly. Máme skoro nejvíce mrtvých na světě, a přitom naše děti přišly o rekordní počet dní školní docházky. Rovněž dnes máme virus dobře popsaný. A především máme účinné vakcíny, jež působí jako prevence a také léky, když nemoc propukne. Nakonec, ale ne v poslední řadě, dle posledních zpráv nové varianty jsou sice daleko infekčnější, ale také méně fatální.
Velká britská studie ukazuje, že se účinky koronaviru blíží obyčejné chřipce. Zároveň je čím dál jasnější, že strategie „zero covid“ je iluzorní. Virus obchází imunitu, tu přirozenou i získanou, mutuje a mnohonásobně se zvyšuje jeho nakažlivost. Lehčí průběh neznamená, že koronavirus nemůže zabíjet či působit těžké následky, to ostatně platí i pro chřipku. Výrazně se však mění poměr mezi velikostí rizika z nákazy a cenou za snahu jí zabránit. Náklady na „nulovou“ variantu strmě rostou a zisky stejně rychle padají.
