KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Zdálo se, že ustavení konzervativně liberální koalice znamená na pár let příměří v „kulturní válce“ o manželství. Avšak z důvodů, jež se těžko chápou, se část vládních stran rozhodla, že to tak nenechá, a rozpoutala novou bitvu. Je to chyba. O to větší, že nyní máme jiné problémy. Vrážet právě teď klín do soudržnosti vlády je přinejmenším nezodpovědné.
Piráti a TOP 09 jsou možná nespokojeni se svým dosavadním působením v kabinetu a mají pocit, že když vytáhnou kartu zrušení manželství coby svazku muže a ženy, získají politické body. Jistě, prosazovat lze leccos. Ale proč právě tohle a právě teď?
Než si popíšeme, co tím mohou způsobit, vyjasněme si tři věci: 1. na manželství není nárok, 2. agenda manželství homosexuálů by se dala řešit i kompromisně a nekonfrontačně, 3. jediná Ústavou chráněná práva jsou práva dítěte na matku a otce.
Není pravda, že když naše zákony definují manželství muže a ženy, je tím kdokoli diskriminován. Nejde totiž o právo, ale privilegium, které stát uděluje párům, aby podpořil narození (a řádnou výchovu) dětí, bez nichž by země neměla budoucnost. U gayů a leseb toto není možné ani teoreticky. Neznamená to, že jim nelze tuto výsadu udělit, ale jednalo by se čistě o projev politické vůle většiny, ne o nápravu údajné nerovnoprávnosti, jak se dnes argumentuje.
Není ani nutné dekonstruovat více než dva a půl tisíce let starou instituci (ano, nejde o „vynález“ církve, ale starého římského práva), abychom vyplnili přání těch, kteří se sice nemohou stát manželi, ale touží mít mezi sebou uspořádány vztahy stejným způsobem. Stačí do registrovaného partnerství překlopit všechna práva a povinnosti, které vůči sobě mají dospělí lidé v manželství. Samozřejmě bez pasáží týkajících se dětí.
Poslední věta naráží na fakt, že jediná práva chráněná Listinou základních práv a svobod, jsou práva rodičů a dětí na otce a matku. V článku 32 se píše: „Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů; děti mají právo na rodičovskou výchovu a péči. Práva rodičů mohou být omezena a nezletilé děti mohou být od rodičů odloučeny proti jejich vůli jen rozhodnutím soudu na základě zákona.“ Oproti tomu ani manželství muže a ženy není dle české Ústavy právo. To je ovšem výslovně chráněno Všeobecnou deklarací lidských práv.
Tohle se nemělo stát...
Toto jsou mantinely, ve kterých se pohybujeme. A do toho přichází část vlády s argumentací, která z jejich koaličních partnerů de facto dělá homofoby, kteří trváním na manželství muže a ženy upírají skupině občanů něco, na co údajně mají nárok. Ne, nemají. Mají „právo na lásku“ (jež jim dříve bylo upíráno), ne na instituci. A už vůbec nemají žádné právo svými nároky zasahovat do práv třetích osob, čili dětí. Ty jsou bezbranné, a proto je Ústava – a konzervativci – hájí více než dospělé. Ať jde o ty narozené, nebo nenarozené.
