KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Co si budeme povídat, konzervativci nemůžou být nadšení z toho, že klíčový resort zahraničí obsadí v příští vládě zástupce Pirátů. Jenomže ctíme Ústavu. Pokud Petr Fiala vyjednal, že diplomacii povede liberál, tak přes to prostě nejede vlak. Ani pro něj, ani pro Miloše Zemana. Dohody se musejí plnit a konstituce má přednost před ideologií.
Předplatné INFO.CZ
Získejte veškerý obsah INFO.CZ. Plné verze podcastů včetně videa a slevy na knihy.
Když Jan Lipavský přiznal, že dnes s prezidentem polemizovali o vztahu k Visegradské čtyřce a Izraeli, de facto potvrdil obavy konzervativců: Pirátský nominant je skeptický k regionální spolupráci a nestojí jednoznačně na straně Židů proti Arabům. Jinak by přeci neříkal, že se Zemanem řešili právě tato témata. Hlava státu jednoznačně podporuje Izrael a zdůrazňuje význam V4 pro českou i evropskou politiku. No, asi se ti dva neshodli ani na politice k Rusku a Číně, ale tam pro změnu coby konzervativec budu souhlasit s Pirátem...
Jen dodejme, že nejde o žádné překvapení a Lipavský je oproti některým svým spolustraníkům ještě konsensuální. Ukazuje se to právě na vztahu k Izraeli. Tato důležitá kotva české diplomacie je ostatně obecně evropským liberálům proti srsti. To jsme však věděli, věděla to koalice SPOLU i nový premiér Petr Fiala.
Stále budu opakovat, že post v čele české diplomacie měli obsadit konzervativci, ale už se stalo, dohoda je podepsána, ruka podána a to nelze vzít zpět. Stejně jako není možné (už zase) postavit Ústavu na druhou kolej a ustupovat nátlaku hlavy státu.
Nemáme poloprezidentský systém. Hlava státu nemá pravomoc vybírat členy vlády a ani je svévolně vetovat. Ústava mu umožňuje nejmenovat ministra jen v případě, že tomu brání vážné mravní či zákonné překážky. Toto je skutečný význam ústavního čl. 62. odst. (2): „Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.“ Volnost má prezident v případě premiéra, kde musí sám uvážit, kdo nejspíš získá důvěru ve sněmovně. Volba ministrů na něm ale není.
Ta formulace neznamená automatismus. Ale také neskrývá možnost odmítat jen tak kandidáty pouze proto, že se hlavě státu nelíbí, či mají jiné politické názory. To by popíralo smysl demokratických voleb i kancléřský princip, kdy za vládu zodpovídá výhradně její předseda, zatímco prezident je ze své funkce neodpovědný. Čili zákon a právo jsou jednoznačně na straně Petra Fialy. Což si on sám velmi dobře uvědomuje, o čemž svědčí už fakt, že nezveřejnil jméno toho, kdo má dle Miloše Zemana jít z kola ven.
