KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | V Polsku proběhly parlamentní volby. Jejich výsledek je důležitý pro náš region i celou Evropskou unii. Zásadní otázka zněla: bude mít po nich Brusel ve Varšavě nadále tvrdého oponenta, nebo zvítězí europtimistická opozice? Stalo se to druhé, což bude mít podstatné důsledky. I pro nás. Ovšem česká debata o dění v Polsku tomu neodpovídá, bývá plochá a předpojatá.
Liberální mainstream líčil polské volby jako souboj dobra se zlem. Vytahovaly se „hříchy“ vládnoucí strany Právo a spravedlnost (PiS), mezi něž má patřit zejména bránění ženám v potratech, nenávist k homosexuálům, ovládnutí veřejnoprávních médií či ohrožování nezávislosti soudců. Relevance a oprávněnost těchto výtek je různá, informování o nich však obvykle není přesné a promítají se do něj silné antipatie k polským konzervativcům.
Nicméně tyto kulturní a mediální války nebyly tím, co by rozhodovalo. Právo a spravedlnost doplatila kromě únavy občanů z osmi let jejího vládnutí, covidu, války a krize na to, že se proti ní postavila mocná Evropská komise. Spor o „dodržování zásad právního státu“ se točil kolem soudní reformy, jejímž deklarovaným cílem bylo vyhnat z justice exponenty komunistického režimu (jaký je to problém jsme nedávno viděli i u nás na příkladu Roberta Fremra). Polský kabinet si tím ale vysloužil obvinění, že zasahuje do soudcovské nezávislosti.
Evropská komise (EK) proti Polsku využila novou pravomoc, jež jí svěřila kvalifikovaná většina členských zemí. Jde o možnost podmínit vyplacení peněz z evropských fondů dodržováním zásad právního státu. Podle Bruselu je Varšava porušila a EK jí zmrazila prostředky z Fondu obnovy, z něhož může Polsko čerpat až bilion korun. Premiér Mateusz Morawiecki doznal, že jde o problém, který ohrožuje výsledek PiS ve volbách. Udělal, co se po něm chtělo, i když tím naštval svého ministra spravedlnosti Zbigniewa Ziobra.
