KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Bude svět budoucnosti multipolární? Na první pohled to tak vypadá a řada událostí poslední doby tomu nasvědčovala. Pak je tu ale druhý pohled: Zbudou jen dvě skutečně mocná centra – Západ a Čína.
Vladimir Putin ve skutečnosti válčí se Západem, existenci Ukrajiny neuznává a chce zabránit tomu, aby patřila k nám. Čím dříve si uvědomíme, že Ukrajinci trpí za nás a že skrze ně je napadena naše evropská civilizace, tím lépe. Za Ruskem pak sice méně viditelně a pevně, ale přesto stojí čínský monolit. Pokud někdo drží či může držet Moskvu „pod krkem“, pak je to Peking.
Po rozpadu „tábora míru a socialismu“ se mnohým zdálo, že nastává „unipolární“ éra s jedinou supervelmocí – Spojenými státy – a jediným dominantním systémem – liberální demokracií. Byla to iluze. Stejně iluzorní je však nyní zaznívající tvrzení, že vstupujeme do multipolárního světa s více centry a komplikovanými vztahy mezi nimi. Jde o přechodnou fázi, po níž opět přijde koncentrace moci a vlivu do dvou pólů.
Hesly doby jsou „deglobalizace“ a „soupeření“ velmocí. Ano, jeden svět nestačí. Čas naivity, kdy jsme si mysleli, že díky síle západních ekonomik a zbraní můžeme počítat s tím, že celá planeta bude dělat byznys podle pravidel liberálního kapitalismu, je pryč. To bylo jasné už během epidemie, válka na Ukrajině to podtrhla. Otázka zní, kam současný vývoj povede?
Důležité věci jsou vždy jednoduché. V případě globální dominance jde nakonec o prosté sčítání velkých čísel. Pokud se podaří dokončit jednání o Transatlantickém obchodním a investičním partnerstvím a propojit ho s Japonskem, Velkou Británií a Kanadou, vznikne demokratická, tržní a vojenská velmoc vytvářející téměř polovinu globálního HDP. Aby jí Čína mohla konkurovat, de facto by musela spolknout zbytek světa. Pravdou je, že se o to dlouho snaží, přičemž Západ proti tomu nic nedělá.
