KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Z klimatického summitu v Egyptě odjížděli Evropané o víkendu naštvaní. Pokud jde o závazek snižovat rychleji emise skleníkových plynů, zůstali jsme v tom tak trochu sami. Ale položme si otázku: není chyba v nás? Nežijeme v iluzi, jež může být doslova smrtící, pokud ji budeme dál tvrdohlavě prosazovat bez ohledu na realitu? Co trochu změnit přístup a místo urputné války s uhlíkem skutečně vsadit na inovace?
V čem je problém? V tom, že evropský koncept ochrany klimatu, jak jsme si ho narýsovali, je možný pouze za cenu obětí. V našem případě materiálních, ve třetím světě lidských. Působí, jako by ho vytvořili lidé, kteří neumějí trojčlenku, nebo ji znají, ale jsou strašní pokrytci. A ještě je tu tedy třetí možnost: jde o fanatiky, kteří věří, že když budou pětkrát denně vzývat klimatické božstvo, spadnou nám do klína technologie, díky kterým všechno zázračně zvládneme.
První klimatické konference se konala v roce 1995. Od té doby koncentrace skleníkových plynů v atmosféře dál roste – navzdory tomu, že státy EU snížily jejich emise oproti roku 1990 už přibližně o třetinu. Není těžké zjistit proč: hrubý světový domácí produkt se za tu dobu ztrojnásobil. A protože vývoj „čistých“ technologií ani zdaleka není tak rychlý, a hlavně nejsou dostupné pro chudší a méně rozvinuté země, logicky je bohatnutí lidstva spojeno s větší globální produkcí oxidu uhličitého.
Zelení plánovači se tedy rozhodli, že do tří let se zvyšování produkce skleníkových plynů musí zastavit, jenže je tu velký rozpor. Čína, největší světový znečišťovatel, očekává, že nejméně do roku 2030 bude každým rokem „špinit“ ovzduší více než v roce předešlém. Otázkou je, zda to nebude ještě déle. Že bychom už v roce 2025 měli k dispozici zásadně „čistší“ technologie, je v podstatě fantasmagorie.
Jak tedy rychle zastavit růst emisí? Bezprostředně je tu jediná cesta, totiž že ona chudší většina světa nikdy nezbohatne. To chceme? A skutečně si myslíme, že by to chtěla ona většina?
