KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Jsme ve válce. Nebojuje se sice na území Evropské unie a nejsou zapojeny armády NATO, ale máme životní zájem na tom, aby Ukrajina vyhrála a vyhnala ruské okupanty. Proto ji podporujeme finančně a zbraněmi, zatímco embargujeme agresora. Řada západních politiků však má zřejmě mentální problém si připustit, jak moc jsme ve věci zaangažování a jak moc potřebujeme, aby diktátor Vladimir Putin totálně prohrál.
Z řady příkladů nestatečného chování vyberme dva. Ten vůbec první a ten (zatím) poslední. Němci dle ukrajinských zdrojů původně odmítli pomoci ohrožené zemi, neboť počítali, že Rusko během pár dnů zvítězí a pak se s ním „nějak“ vyjedná mír. A počátkem prosince francouzský prezident Emmanuel Macron projevil nepřípadnou starost o osud útočníka: „Jedním ze základních bodů, kterými se musíme zabývat, je, jak Putin vždy říkal, strach z toho, že NATO přijde přímo k jeho dveřím, a také z rozmístění raket, jež by mohly ohrozit Rusko.“
Samozřejmě, že německý kancléř Olaf Scholz i hlava Francie hájí v první řadě své zájmy. Prvnímu šlo především o plyn, druhému o velmocenské postavení jeho země a vlastní prestiž. Na tom, že v zahraniční politice každý hájí své vlastní zájmy, není nic divného a principiálně ani špatného či nemorálního. Co ale je divné, špatné a v důsledku i nemorální, je skutečnost, že nejvyšší činitelé dvou největších a nejmocnějších států Evropské unie pořádně nevědí, co je jejich hlavním zájmem.
Srovnejme si chování Scholze a Macrona s tím, jak reagovali premiéři Velké Británie Boris Johnson a Polska Mateusz Morawiecki. Tak, jak bychom čekali od lídrů Západu: postavili se okamžitě plnou vahou proti agresorovi a všemožně pomáhali Ukrajině, včetně rychlých dodávek zbraní (můžeme být hrdí, že česká vláda patří do této skupiny, ne k těm prvním dvěma). Příznačné je, že liberální evropský mainstream oba konzervativní státníky takzvaně nemusí, což je samo o sobě známkou jisté kvality.
