KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Soudcovská unie kritizuje ministra spravedlnosti Pavla Blažka za to, jak odůvodnil nejmenování Aleše Novotného místopředsedou u Krajského soudu v Brně. Základní otázka ale zní: musí ministr jmenovat funkcionáře navrženého předsedou soudu? Ne, nemusí. Odpovědnost za toto rozhodnutí nese jen a jen Blažek. Takto funguje demokratický právní stát. Soucovská unie i Unie státních zástupců se rozčilují zbytečně.
Ústavu musí dodržovat každý, tím spíše to platí pro „orly práva“. Smyslem liberální demokracie není, aby všichni do všeho mluvili, ale aby existovala jasná delegace odpovědnosti, dělba moci a dalo se dovolat spravedlnosti.
Zajistit to lze jen pokud se dodržují formální pravidla, jež jsou závazná pro nás všechny (a ne že skupina „vyvolených“ vládne pravidlům). Říká se tomu konstitucionalismus. Pokud se v zákoně píše „jmenuje ministr spravedlnosti“, myslí se to doslova a vždy, ne jak se zrovna komu hodí.
Vlastně je neuvěřitelné, o čem se tu bavíme. Soudci mají mít u veřejnosti autoritu. Ministr jim nemůže mluvit do vedení konkrétního procesu a do rozsudků, ani nerozhoduje o tom, kdo z nich se kárně provinil. Ale vybrané soudní funkcionáře prostě jmenuje on, ty nejvyšší prezident.
Co je na tom k nepochopení? Jistě, předseda brněnského krajského soudu si může myslet, že Aleš Novotný by byl jeho vhodným zástupcem, ale Pavel Blažek je nezávislý a nemá povinnost s ním souhlasit. Ministr má mandát od voličů, zodpovídá se jim a ne soudcům.
Že si někteří soudci zákon vykládají po svém, je jedna věc. Z jeho dikce je zřejmé, že se snaží vybalancovat moc jednotlivých činitelů a svěřuje právo vybírat a jmenovat funkcionáře na různých stupních do různých rukou, aby nikdo neměl monopol. Ale ještě více mě zaráží, že justice, která si sama žárlivě střeží svou nezávislost, nerespektuje suverenitu exekutivní moci. Bere ji snad jako sobě podřízenou?
Pavel Blažek odmítl jmenovat Aleše Novotného z jednoduchého důvodu: že jeho velké kauzy končívaly škodou pro stát. V mediálně známých případech odsoudil „evidentní viníky“, načež odvolací instance označila celé jejich stíhání za nezákonné, čímž vznikl důvod, aby žádali odškodnění. Celkem dotyční chtějí 365 milionů korun.
Zda šlo jen o justiční omyl, nebo chtěl soudce vyhovět nátlaku aktivistů a části médií, to nevíme. Ale určitě to není dobrá vizitka pro postup do nové funkce.
