„Zdaňte uhlobarony!“ „Zrušte příspěvky na obnovitelné zdroje! „Vystupte z evropské energetické burzy“. Tři razantní návrhy, jak řešit drahou elektřinu, ani jeden dobrý. Vláda zatím neříká skoro nic, jen naznačuje. Zda moudře mlčí, nebo si sama neví rady a přijde s nějakým nesmyslem, není zatím úplně jasné. Není ovšem těžké říct, co by zafungovalo a co lze i dobře provést. Zkusme si to probrat popořadě.
Piráti se drží své ideologie. Podle nich by stát měl zdanit „nemravné zisky uhlobaronů“ a z těchto peněz dotovat energii lidem. To by snad provést šlo, ale má to dva háčky. První nazvěme „filosofickým“. Tam, kde jsme, totiž do pasti energetické chudoby, nás dostala právě bezmyšlenkovitě a na sílu tlačená klima-hysterická politika. Putin nás k ní svou agresí jen přisunul blíž, ale nachystali jsme si ji na sebe sami. Uhelné elektrárny, které jinak vyrábějí elektřinu velmi levně, jsme skoro přivedli k úpadku.
Povolenky
raketově vystřelily vzhůru vinou Komise, která jich velkou část stáhla z trhu a
navíc odmítá zasáhnout proti tomu, že se s nimi spekuluje. Německá „energiewende“
masivně křiví trh. Kombinace těchto faktorů učinila uhlí málem nerentabilním.
Až doteď. Ceny elektřiny letí spolu s plynem nahoru stále rychleji, takže
najednou jsou uhelné elektrárny silně ziskové. Jde o takovou „pomstu fosilů“. Nevím, jak
komu, ale mně přijde naopak neetické za to výrobce sankčně zdaňovat. Spíše jim
poděkujme, že ty zdroje máme.
Tím jsme u druhého háčku, či spíše háku. Měli bychom se ze současné situace konečně poučit, že nejhorší elektřina je žádná elektřina, ne ta z uhlí. Než si trestáním „uhlobaronů“ ještě více podlamovat produkční schopnost, a tím i naši energetickou bezpečnost, raději to zkusme po dobrém a vezměme za slovo jednoho z nich, Pavla Tykače, který nabídl vládě prodávat napřímo elektřinu za předválečnou cenu po dobu dvou až tří let, když mu odpustí platbu za povolenky.
