Britská královna Alžběta II. zemřela, novým panovníkem je princ Charles, teď už král Karel III. Kým vším zesnulá panovnice byla, jaký odkaz po sobě zanechala, jak se po její smrti změní monarchie, pokud nějak? Nejedná se o konec jedné éry? To jsou hlavní otázky, jež se teď mnohým z nás honí hlavou.
Pět ze šesti žijících Britů nikdy nepoznalo jinou královnu než Alžbětu II. Byla součástí jejich životů, ať chtěli, nebo ne. Od narození, od dětství, po celé jejich dospělé životy. Dívala se na ně z televizní obrazovky, mluvila k nim z rozhlasu a později i ze sociálních sítí, znali její fotografie a portréty, sbírali hrníčky a kalendáře s jejími portréty a s portréty členů její rodiny. Mysleli na ni a věřili, že ona myslí na ně.
Mnoha z nich dnes prochází před očima spousta momentů a více či méně osobních vzpomínek na královnu. Vidí ji jako holčičku v roce, kdy její otec nastupoval na trůn, jako odhodlanou dívku v uniformě na sklonku druhé světové války, jako rozechvělou zamilovanou novomanželku po boku prince Filipa, jako šťastnou maminku prvorozeného prince Charlese, jako mladou královnu v trpkých časech Suezské krize, jako ženu ve středním věku, kterou zlobí její dávno dospělé děti, jako královnu trpící pod mediálním tlakem po smrti bývalé manželky prince Charlese lady Diany, jako babičku dvou složitě dospívajících vnuků Williama a Harryho, jako člověka otřeseného teroristickými útoky v Londýně, jako tu nejempatičtější panovnici i jako hluboce zdrcenou ženu při smutečním obřadu za prince Filipa… Těch vzpomínek je tolik, že je ani v náznaku nelze všechny vyjmenovat.
Čím vším (nejen) pro Brity Alžběta II. byla? Ze všech veřejných činitelů a celebrit to nejlépe vyjádřili dva – stávající premiérka Liz Trussová, kterou královna jmenovala do funkce těsně před smrtí, a bývalý americký prezident Barack Obama. Trussová řekla: Byla to skála, byl to útes, o který jsme se mohli vždycky, za všech okolní bez obav opřít, v tom byla nenahraditelná. A Obama stejně skvěle: Definovala a rámovala naši epochu. K tomu skoro není co dodat, přesto se ale pokusme.
