KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Jak Petr Fiala po víc než roce vládnutí naplňuje očekávání, že vrátí do české politiky étos pravicového myšlení? Podívejme se nejen na to, jak během té doby řídil vládu a jaké ta měla konkrétní výsledky. Mluvme také o ideologii, což je poněkud jiná disciplína. Slušné řízení státu je jedna věc, úspěšná rehabilitace hodnot, jež ztrácejí sílu, věc druhá.
Stalo se módou tvrdit, že lidi ideje nezajímají a důležitější pro politický úspěch jsou pragmatismus a marketing. Ale kam nás tento přístup zavedl? Vítězí bezhodnotoví populisté, manažeři volebních byznys projektů, demagogové, či přímo extremisté. I z tradičních stran mizí obsah a vládnutí je čím dál vyprázdněnější. Možná jsme si to mohli dovolit v dobrých časech, jenomže neschopní lídři nás vedou do špatných časů…
Někdo tvrdí, že standardní politika je mrtvá. Že staré časy demokracie založené na souboji pravice a levice, na soupeřících idejích konzervatismu, liberalismu a socialismu, jsou pryč. Možná. Ale pak je dlouhodobě mrtvá i civilizace. Ve světě, kde neexistuje stabilita, důvěra a řád, nemohou přežít ani svoboda, prosperita a spravedlnost. Nebo je snad čekáte od těch, co si nic nemyslí?
Smyslem demokratické politiky je získat moc. Nikoli však pro moc samu, ale k naplnění volebních slibů, k prosazování programu a uspořádání věcí veřejných dle svého přesvědčení. Pokud se k moci dostávají lidé, kteří nemají žádné hodnoty, ideje a často ani respekt ke státu a občanům, nic z toho nemůže platit.
Rok jedna
Jak si vedl Petr Fiala první rok ve funkci? Zaměřme se skutečně na něj, protože premiér má v našem systému výlučné postavení. Co se týká vládnutí v úzkém slova smyslu, tedy správy země, nelze říct, že by neobstál. V zahraniční politice exceloval, ať už v Bruselu, nebo v Kyjevě. Pokud mu někdo vyčítá, že nezvládl řešení energetické krize, dopadů inflace či snižování deficitu státního rozpočtu, pak na této kritice něco je, ale ani v těchto důležitých zkouškách rozhodně nepropadl.
Končící rok byl hodně hektický a přinesl naráz celou řadu dosud nepoznaných problémů. Fialova strategie nedělat pokud možno prudké pohyby naprosto vyhovuje konzervativnímu přístupu. Leckdy mu to kazili jiní členové vlády, určitě si ale český „rozvážný“ kabinet vedl mnohem lépe než třeba „hyperaktivní“ maďarský.
I když se situace nejeví jako dvakrát růžová, důležité jsou trendy. Inflace začíná klesat a ekonomové předpovídají poměrně rychlý konec extrémů. Mírnými optimisty můžeme být i co se týká odražení energetické bídy. Nejhorší pro pravičáka je neutěšený pohled na veřejné finance, které i po roce zůstávají na katastrofální babišovské trajektorii do pekel. Zde bude muset Fiala se svým týmem v dalších třech letech pořádně zabrat.
