Blíží se konec podivného režimu, který Miloš Zeman vybudoval uvnitř naší parlamentní republiky. Oktrojovaný prezidentský systém stál na rozbití tradičního stranického spektra, nerespektování ústavy a loutkovém premiérovi. Ani jeden z těchto předpokladů již neplatí. I kdyby byla hlava státu při plné síle, nedokázala by zabránit návratu normální zastupitelské demokracie.
Zeman může ještě dělat nějaké problémy, ale ne na dlouho. Demokraté se konsolidovali a jasně vyhráli volby, takže nenastal ani pat, ani není sněmovna rozdrobená. Možnosti znásilňovat ústavu jsou pro prezidenta drasticky omezené. Jednak tím, že nová sestava není oslabena prokurátorským pučem, ani tahanicemi mezi dvěma hlavními stranami koalice, jako za Sobotky, jednak možností ho kdykoli zbavit jeho pravomocí.
Petr Fiala také narozdíl od Andreje Babiše není stižen fatálním střetem zájmů a má koaliční potenciál, takže nepotřebuje hradního protektora. Všichni vědí, že bezvýhradná Zemanova podpora pro končícího premiéra nebyla zadarmo a že hradní parta si mohla říci takřka o co chtěla a dostala to. Tedy, s výjimkou hlavy šéfa BIS.
Jasná je i další věc, totiž že tvůrcem režimu „druhé polistopadové republiky“ je Miloš Zeman, ne Andrej Babiš. Bez toho prvního by se ten druhý vůbec nedostal do vysoké politiky, kam ho katapultovalo sejmutí legitimní vládní sestavy, místo níž prezident jmenoval svůj nikým nevolený kabinet proti vůli poslanců, kteří mu nedali důvěru. Expředseda ČSSD také dokončil pomstu chystanou v exilu na Vysočině a dostal svou bývalou stranu mimo parlament. Bez jejího fatálního oslabení by vláda po roce 2017 vypadala jinak.
