KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | V sobotu Němci vypnou svou poslední jadernou elektrárnu. Končí šedesát let trvající éra, kdy moderní, čistá, silná a levná technologie postupně prohrávala se zelenou ideologií a schválně zveličovaným strachem. Až prohrála docela. Jaký dopad to má na Evropu, včetně Česka? Drtivý.
Boj proti atomovým elektrárnám v Německu po dvou desetiletích vrcholí. Začal s ním kancléř Gerhard Schröder, který zatáhl Berlín do osudové závislosti na Moskvě. Byla z toho dlouhodobá spolupráce v podobě dovozu levného ruského plynu, což je třeba připomínat.
Traduje se, že k ústupu od jádra zavelela Angela Merkelová v důsledku tsunami, která zasáhla jadernou elektrárnu Fukušima v Japonsku roku 2011. Ve skutečnosti ho naplánoval právě její předchůdce a to v podstatě na stejné datum, totiž na rok 2022. Kancléřka chtěla ten proces zpomalit (nikoli zastavit), nakonec se ale vrátila k původnímu harmonogramu. Japonská havárie se stala vítanou záminkou, aby to nevypadalo, že Merkelová kapituluje před demonstranty a aktivisty.
Ostatně Angela Merkelová už od roku 2007 začala razit ambiciózní zelenou energetickou politiku. Jejími základními cíli bylo doma masivně rozjet náhradu klasických zdrojů obnovitelnými (takzvaná energiewende) a celé Evropské unii vnutit ústup jak od fosilních paliv, tak od jádra – a následně všem prodat německé technologie navázané na obnovitelné zdroje energie. Kdyby viděla v jádru perspektivu, tak by na Evropské radě tolik nebojovala proti tomu, aby mělo rovné postavení s větrem a sluncem.
Pro Českou republiku bylo přinejmenším rozčarováním, že spolu s uhlím nám EU (pod taktovou Němců) chtěla znechutit i čisté jádro. Atomové elektrárny byly spolu s fosilními palivy na blacklistu, coby technologie a zdroje, které nemají banky a investoři podporovat. Zato si Němci vymohli plyn jako „přechodný zdroj“. Jasná pobídka pro Putina, s nímž také uzavřeli exkluzivní dohody. Odmítli ostatně i stavbu alternativního plynovodu Nabucco.
