KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Agentury pro průzkum stranických preferencí předvídají těsné výsledky voleb. Zkusme jim věřit, i když v minulosti se právě dvakrát nevytáhly. Nicméně to, co vypadá složitě, je ve skutečnosti jednoduché. Hraje se o to, zda opoziční koalice SPOLU a Piráti-STAN získají ve sněmovně většinu. Když ano, je jasno a čeká nás slušná budoucnost. Když ne, máme před sebou dost možná další čtyři zlé roky.
Katastrofou posledních voleb nebylo samotné vítězství ANO. Ale fakt, že společně s SPD a KSČM získalo 115 mandátů, téměř ústavní většinu. Tehdy neexistovala ani teoretická šance na sestavení slušné vlády bez extremistů. Babiš tak měl možnost sestavovat účelové hlasovací koalice s komunisty a okamurovci. Ty se ukázaly v řadě případů jako smrtící pro svobodu a limitovaly možnosti ČSSD usměrňovat oligarchu. Nicméně buďme za ni rádi, bez ní ve vládě by bylo mnohem hůř.
Je docela absurdní se nad socialisty mravně pohoršovat. Morálka a hodnoty mají hrát roli v kampani a při hlasování voličů. Po volbách už jde pouze o brutální aritmetiku. Karty rozdali voliči, Jan Hamáček a spol. se jen snažili uhasit následný hrozící požár. Jak se jim to podařilo, ať si každý uváží sám. Ale měl by při tom brát v úvahu i druhou variantu – že by se ministrem vnitra stal Tomio Okamura a zahraničí Vojtěch Filip.
Kardinální otázka zní, zda se matematický výsledek posledních
voleb bude v nějaké podobě opakovat, či nikoli. Pokud ano, pak by nás čekaly
čtyři temné roky, daleko temnější než ty poslední. Protože extremismus už by
nebrzdil nikdo. Na řadu by přišel (tentokrát důkladný) revanš za listopad 1989
a za vstup do Evropské unie. Zabrzdit katastrofu by ještě mohla koalice SPOLU.
Lze totiž čekat, že v takovém případě by Babiš s Okamurou a Filipem za zády šel
za ní a snažil se ji dotlačit k tomu, aby s ním šla do vlády.
Vládnutí s estébákem
Tohle by bylo pro Petra Fialu, Mariana Jurečku a Markétu Pekarovou Adamovou těžké dilema. Ocitli by se ve stejné pozici jako v roce 2018 Jan Hamáček. Museli by se rozhodnout mezi ztrátou vlastní tváře a ztrátou země. Přičemž by se jim ošklivě vrátilo, jak účelově předsedu ČSSD napadali za to, že dal přednost tomu prvnímu. Nicméně měli by lepší pozici v tom, že by zde jednaly dva rovnocenné subjekty, jež by společně nejspíš měly většinu. Ne menšinová koalice hegemona a malé strany, jež potřebuje hlasy KSČM.
