KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Začneme dotovat neočekávanou ztrátu? Takto jsem se ptal 5. července, kdy jsem pořád věřil, že se pravicová vláda rozpomene na vlastní ideologii a ze zdanění „neočekávaného zisku“ nebude nic. Nyní tomu věřím daleko méně, i když naděje umírá poslední. Pravdou ovšem je, že i jiným konzervativcům, nejen těm našim, chybí odvaha rázně šetřit a raději se snaží zvýšit si příjmy.
Na schopnosti vyjít s penězi se pozná dobrý hospodář. Když máte více peněz, než umíte utratit, dokáže vládnout každý. Naposledy se to u nás stalo v roce 2016 za Bohuslava Sobotky. Přestože socialistický premiér, ani ministr financí Andrej Babiš se rozhodně nesnažili šetřit, dosáhli historicky nejvyššího přebytku v dějinách Česka. Jak to bylo možné? Poděkování by měli zaslat Miroslavu Kalouskovi, který v letech 2010-2013 osekal povinné výdaje a nezištně tak věnoval svým nástupcům vysoký rozpočtový bonus.
Před šesti lety tvořily mandatorní výdaje pouze 73 % rozpočtových příjmů, loni to bylo již přes 100 %. Neboli když bylo zaplaceno vše, k čemu se stát zavázal, Sobotkovi zbývalo ještě přes 300 miliard, které mohl utratit, aniž by se dostal do deficitu. Oproti tomu ve chvíli, kdy začínají Petr Fiala se Zbyňkem Stanjurou plánovat výdaje jednotlivých kapitol, už mají dluh, a přitom ještě ze své vůle neutratili ani korunu. Vina za tento rozvrat padá na Babišovu hlavu, to on úplně otočil nadějnou Kalouskovu trajektorii veřejných financí.
Za bývalého premiéra se vůbec konal bezuzdný mejdan. Mandatorní výdaje nelze ovšem škrtnout z roku na rok, je k tomu třeba změnit zákony, popřípadě závazky, které vládě vznikly například nabíráním desítek tisíc nových státních zaměstnanců. Ušetřit lze tam, kde Babiš nezodpovědně rozhazoval další peníze. To však již nová vláda převážně provedla. Výraznějších úspor lze nyní dosáhnout jedině tím, že se sáhne na valorizační schémata penzí, platy v eráru, sociální výdaje. K tomu ale kabinet nemá odvahu. Alespoň zatím.
