KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | V Itálii nevyhrála volby levice. A je kvůli tomu pozdvižení. Předsedkyně Evropské komise varovala již před hlasováním, že pokud zvítězí pravice a věci nepůjdou příliš dobře, mohl by Brusel Italům stopnout dotace, jako to udělal Polákům a Maďarům. A čeští liberálové se pohoršovali, jak si premiér Petr Fiala mohl dovolit gratulovat vítězce Giorgii Meloniové.
Nová levice zažívá krušné časy. Ve volbách uspěli protiimigrační Švédští demokraté a nyní stejně orientovaní Bratři Itálie. Už sám fakt, že nějaká strana není vítačská a chce podporovat domácí kulturu a rodiny, stačí eurolevičákům k tomu, aby ji odsoudili coby „fašistickou“. Co na tom, že ve Švédsku i v Itálii míří do vlády subjekty, které jsou proevropské, pro NATO, protikremelské, proukrajinské a proizraelské? Nesplňují žádný z obvyklých předpokladů, aby jim šlo vypálit cejch extremistů. Ale liberálové mají jasno.
Levičáci se točí na tom, že Švédští demokraté a Bratři Itálie jsou z minulosti spojeni s postnacistickými či postfašistickými nostalgiky. Ten argument by mohl mít nějakou relevanci. Ale pouze v případě, kdy by stejně silně kritizovali, že minulým italským prezidentem se stal komunista, že dlouholetým šéfem Evropské komise jsme měli portugalského reprezentanta téhož hnutí, či že někdejší německý ministr zahraničí začínal jako ultralevicový aktivista. Avšak mlčeli. V Evropě zkrátka platí na pravici a levici dvojí metr.
Jak bude premiérka Meloniová vládnout, na to si musíme ještě počkat. Nicméně ve volbách zvítězila s programem prosazování národních zájmů v EU, striktnější politikou proti migraci, podporou rodinám a porodnosti a snížení daní živnostníkům. Tedy klasický konzervatismus. Ostatně Bratři Itálie jsou spolu s ODS, polským Právem a spravedlností či Švédskými demokraty členem frakce Evropských konzervativců a reformistů. Což je středová formace ležící napravo vedle Evropské lidové strany.
