KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Kardinál Duka vrací úder. Poté, co se proti němu vzbouřila biskupská konference a distancovala se od jeho oblíbenců, kteří kandidují za národovecké strany, pokáral křesťanské demokraty. Prý zrazují hodnoty a je jejich vina, že se věřící přiklánějí k extremistům. Možná by „konvertitů k radikálům“ nebylo tolik, kdyby necítili, že sympatie k nim chová sám český primas. Dopouští se tím strašlivého omylu.
Nesouhlasím s rozšířeným názorem, že v sekulární zemi mají církve hrát v životě společnosti marginální úlohu. My konzervativci to vidíme právě obráceně. Protože křesťanství považujeme za jednu z institucí, na nichž stojí západní kultura a civilizace. Rozhodně bych uvítal, kdyby se církevní autority daleko více než dnes účastnily politické debaty o otázkách obecné mravnosti, školství, výchovy dětí či bioetiky. Jenomže způsob, jakým se kardinál Dominik Duka veřejně angažuje, je – jedním slovem – katastrofální.
Tanec v extremistických pukavcích
Český primas zjevně nefandí křesťansko-demokratickým, či konzervativním stranám. Lépe si rozumí s politiky, kteří jsou hodnotami liberálové a ideologií nacionalisté. Ani jedno není kompatibilní s univerzálními křesťanskými hodnotami. Důkazem toho je, že ti, se kterými se Dominik Duka kamarádí, tedy lidé jako Miloš Zeman, oba Václavové Klausové či Tomio Okamura, byli vždy proti církevním restitucím a hlasovali pro jejich zdanění, či ho vehementně podporovali. Nemluvě o tom, že jsou silně na štíru s láskou k bližním.
„Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění“… Co dostal Duka na oplátku za všechnu svou spektakulární podporu, které se u něj zmínění politici těšili a stále těší na úkor KDU-ČSL, ODS či TOP 09, jež vždy konzistentně hájily názor „co bylo ukradeno, musí být vráceno“? Kardinál investoval hodně, ale pro církev nezískal nic. Naopak výrazně zhoršil v očích ateistické většiny obraz křesťanů – a to všech, protože nevěřící nerozlišují, kdo je katolík, a kdo protestant a katolický primas pro ně reprezentuje i ostatní církve.
Poté, co kardinál vymáchal křesťany v podpoře extremistů, pustil se do tvrdé kritiky křesťansko-demokratických stran. Prý opustily hodnoty, zklamaly tím voliče, a ti se v nouzi vrhají do náruče okrajových uskupení. Nejspíš chtěl tímto protiútokem zakrýt vlastní malér, když se jeho favorité dali zapsat na kandidátky SPD a Volného bloku a on sám v sobě ani nenašel sílu vyjádřit od nich dost jasný odstup. Nakonec tak museli učinit ostatní biskupové, jimž zřejmě došla trpělivost a nechtěli být veřejně spojováni s takovými lidmi.
Kardinálův politický přehmat
Dominik Duka se ovšem dopustil dalšího politického přehmatu. Kdyby kardinál mlčel a zůstal u slov svého mluvčího, že se s prohlášením České biskupské konference ztotožňuje, mohla tím být celá kauza nějak uzavřena. Takto ji znovu otevřel. A pro církev zase velmi nešťastně. Vyčítá totiž demokratickým politikům něco, co se mu může vrátit jako bumerang. Vyseděl si extremistické pukavce a teď v těchto nevábných vejcích ještě tancuje.
