KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Mělo to být jasné a jednoznačné vítězství České republiky nad Putinovým agresivním režimem. No, jednoznačné zřejmě je. Ale jasné nikoli. Může za to hluboko zažraná nedůvěra. Tak dlouho nám nejvyšší ústavní činitelé lhali, že už nejsme schopni věřit ničemu, ani když jde o naši národní bezpečnost. A nedělní vystoupení prezidenta to korunovalo, protože k větší důvěře rozhodně nepřispělo.
Odhalili jsme spektakulární a skandální ruskou sabotáž (chcete-li státní terorismus) a správně následovala rázná odpověď v podobě masivního vyhošťování ruských agentů a diplomatů. Ve veřejném prostoru ale soupeří o pozornost dvě protichůdné konspirační teorie. Podle jedné se vláda chystala vše ututlat, mělo se to domluvit při návštěvě vicepremiéra Hamáčka v Moskvě a nestalo se tak jen kvůli úniku informací do médií. Druzí, které relativizujícím projevem podpořil Miloš Zeman, naopak tvrdí, že „čučkaři“ důkazy nemají a vše je zpravodajská hra řízená z Washingtonu, či snad z centrály CIA v Langley.
Stačí zapojit trochu logiky a obě hypotézy se změní v hromadu suti. Kauza Vrbětice zdaleka není případem, na který se zaměřuje jen BIS. Hlavní tíha objasňování, co se vlastně stalo, není na kontrarozvědce (což by snad nějak tajit šlo), ale na policii a státním zastupitelství. Jde zkrátka o kriminální čin, který v právním státě, jímž Česko pořád je, nejde jen tak sprovodit ze světa, ani si vyfabulovat podezřelé.
Pravdou je, že spekulacím a podezřením nahrálo podivné otevření kauzy. Jak jsme psali, úspěšnou práci bezpečnostních složek málem zhatil další z úniků tajných informací do médií. Kabinet proto jednal improvizovaně a narychlo, nestačil vše připravit a informovat spojence. V zemi, kde panuje elementární důvěra aspoň v otázkách národní bezpečnosti, by se to nemohlo stát. Ovšem tam, kde hlava státu bojuje proti vlastním tajným službám na straně Putinova režimu, může se dít leccos…
V listopadu Zeman nutil BIS k odevzdání seznamu ruských agentů, jejich akcí a českých kolaborantů. Tím se dostáváme k příčině zla. Od „prokurátorského puče“ v roce 2013 žije tato země ve lži. Nejmocnější muži ve státě lžou a ohýbají skutečnost takřka pořád, přičemž „nový režim“ se chopil moci po policejním zásahu na Úřadu vlády, který byl motivovaný řadou podezření, respektive záminek, jež se (s jednou výjimkou) neprokázaly. Abychom ale pochopili, kde jsou počátky dnešní všeobecné nedůvěry, musíme se podívat ještě dál do minulosti.
