KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | „Éra globálního oteplování skončila; nastala éra globálního varu,“ říká generální tajemník OSN António Guterres. Ale nový šéf Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) Jim Skea oponuje: „Není užitečné naznačovat, že zvýšení teploty o 1,5 stupně Celsia představuje pro lidstvo existenční hrozbu.“ Správně. Údělem člověka je výzvy a překážky řešit a překonávat, ne se z nich psychicky hroutit.
Kde se najednou vzal tak ostrý rozpor mezi hlavou OSN a předsedou klimatického panelu? Neopakovali snad globální i národní lídři, aktivisté a média dlouhé roky do omrzení mantru „věřte vědcům”? Rozpor je v tom pouze zdánlivý. Respektive jen pro toho, kdo věří tomu, že zkoumání klimatu je jasně narýsovaná jednosměrná dálnice, z níž nelze odbočit a která má místo značek s kilometry tabulku s rostoucí teplotou. Jenže to není pohled výzkumníka, ale politika, který hájí určitou ideologii a prosazuje svou agendu.
Ve skutečnosti je tohle „tunelové vidění“ šiřitelů klimahysterie stejně nebezpečné jako tvrzení, že „skleníkový efekt neexistuje“. Náš osud není dán předem, ani v dobrém, ani ve zlém, máme ho stále ve svých rukách a ignorovat hrozby, nebo je naopak absolutizovat, je projevem nedospělosti a nedostatku kritického myšlení. Ta dálnice nevede přímkou do horoucích pekel, jak naznačuje generální tajemník, naopak má mnoho odboček a lze se po ní i vracet. Vědci zkoumají všechny tyto možnosti, což dokládá i Jim Skea.
Postupně se začíná prosazovat vědomí, že změny klimatu nezastavíme. Na což rozumní lidé upozorňovali dávno. Mnozí si však udělali dobrý byznys ze strašení a vyvolávání paniky. Politici, jimž to přináší hlasy zejména mladých lidí. Lobbisté, kteří získávají biliony euro na vybrané „zelené“ technologie. Přičemž regulace a rozdělování dotací, jak je vidíme u evropského Green Dealu, jsou neefektivní, špatně zacílené, drahé a ve výsledku pouze plní ty „správné“ kapsy a mají zdrcující dopad na konkurenceschopnost.
K tomu všemu autoři Zeleného údělu působí jako flagelanti, kteří celý projekt připravili tak, aby co nejvíce „bolel”, aby co nejvíc zdražil a ztížil život běžným občanům, aniž by to mělo měřitelný význam pro klima. Neboli „maximalizace utrpení” a „minimalizace přínosů”. Zničení celého automobilového segmentu v České republice neušetří ani tolik emisí CO2 jako jeden nový temelínský blok. A čtyři takové by nás zbavily závislosti na elektřině z uhlí. A šly by postavit za povolenky, které při dnešních cenách uhelky zaplatí za pouhých deset let.
