KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Volba prezidenta je momentálně asi to poslední, na co lidé myslí. Hlavním problémem, který si vyžaduje jejich pozornost, je zaplacení složenek za energie. Ale nemylme se, za prvé spolu obojí úzce souvisí, za druhé výběr hlavy státu napoví, jaké jsou šance demokracie přežít. Už jednou jsme se ocitli v podobné situaci, podcenili jsme ji a důsledky se ukázaly být osudové.
Před deseti lety se první přímá volba prezidenta stala referendem o polistopadovém vývoji. Důvěra v politiku byla na samém dně, stejně jako popularita vlády. Karel Schwarzenberg proto nešel do boje za kabinet, byť v něm zastával post ministra zahraničí, což se mu v kampani podařilo úspěšně vytěsnit. V druhém kole šlo o odpověď na otázku: Západ, nebo východ? Sametová revoluce, nebo reálně socialistický resentiment? Kníže, nebo Zeman? Vyhrálo všechno to druhé… Hrozí nám repete? Ano!
Dějiny se nikdy neopakují doslovně. Přesto je důležité se z nich poučit, protože kdo se nepoučí, přeci jen ho v nějaké podobě může čekat nepříjemné „opáčko“. Srovnejme situaci tehdy a dnes. Co jsme měli a máme. Krizi? Tak tu určitě, dokonce hlubší, nebezpečnější, s horšími bezprostředně hrozícími dopady na lidi. Neoblíbenou vládu? Zjevně už také. Silné kandidáty oslovující ty, jimž se stýská po komunistické minulosti? Ti se rovněž znovu urodili. Čeká nás zápas o budoucí směřování země? Nepochybně.
Nic nebude úplně stejné už proto, že Miloš Zeman je jen jeden. Ale to neznamená, že není opět ohrožena demokracie. Ne samotnou prezidentskou volbou. Ale její výsledek jako zrcadlo jasně ukáže, jak moc špatně – nebo dobře – na tom jsme. A pokud zle, pak je bohužel docela pravděpodobné, že vítězný kandidát vše ještě zhorší. Proto je tak strašně důležité, aby vláda, která nyní jako jediná síla reprezentuje Havlovu republiku, nic nezanedbala a rychle vyřešila energetickou krizi. Záleží na tom mnohem víc než její osud.
Kdyby vše fungovalo normálně, tak by selhání kabinetu způsobilo pouze jeho případný pád a volbu prezidenta podpořeného opozicí. Jenomže my se pořád pohybujeme na hraně udržení a opuštění polistopadového prozápadního kurzu. Dokonce jeho odpůrci mají v celkovém součtu pořád většinu, jsou ovšem rozděleni. Demokraté mohou zvítězit, pokud se sjednotí a nabídnou silný příběh, což se jim v přímém hlasování lidu o hlavě státu už dvakrát nezdařilo. Zato uspěli loni v říjnu ve sněmovních volbách.
