KOMENTÁŘ MARTINA SCHMARCZE | Evropský konzervatismus na vzestupu? Členské strany frakce, u jejíhož založení kdysi stáli Mirek Topolánek s Davidem Cameronem a Jaroslawem Kaczynskim se staly hlavními vládními silami v Polsku, Česku, Itálii a Švédsku. Přitom se zdálo, že po odchodu britských toryů, kteří tvořili její páteř, nemají Evropští konzervativci a reformisté šanci získat významnější postavení. Opak je pravdou.
Od předsedy ODS to byl risk. Opustil status přidruženého člena v Evropské lidové straně, která je dlouhodobě nejsilnější frakcí v evropském parlamentu a pustil se do zakládání nového uskupení. V trojúhelníku Londýn-Varšava-Praha v té době konzervativci vládli pouze v posledně jmenované metropoli. Nicméně Konzervativní strana a Právo a spravedlnost mají ve svých zemích silné postavení a také se brzy chopily moci. Naopak Občanští demokraté zamířili na dlouhé roky do opozice. Přišel brexit a pád vlivu. Nyní je vše jinak.
V letech 2014-2019 se Evropští konzervativci a reformisté (ECR) stali třetí nejsilnější skupinou v Evropském parlamentu, hned po lidovcích a socialistech. Po odchodu Velké Británie z EU se logicky propadli. Ale nyní jsou zpět, a to s nebývalou silou. Zmíněné čtyři země představují téměř 120 milionů lidí, tedy více než čtvrtinu obyvatel celé Evropské unie. Ve vládě donedávna byla i slovenská Svoboda a solidarita, ale odešla kvůli nesouhlasu s levicovou politikou premiéra Hegera.
Tímto se frakce ECR stává vlajkovou lodí evropského konzervatismu. Oni by jí měli být lidovci, jenomže ti se za poslední dvě dekády silně posunuli snad ani ne do středu (tam kontinentální konzervativci patří, pokud tím myslíme pravo-levou ekonomickou osu), jako spíše k „nové levici“. Je znepokojivé, jak moc se křesťanské strany vzdávají tradičních evropských hodnot a přejímají neomarxistické koncepty genderu, sexuálních menšin, reprodukčních práv, multikulturalismu… Nemluvě o tom, že jsou všichni zelení až za ušima.
Existují konzervativní výjimky – bavorská CSU či KDU-ČSL. Ale většinově už nemají progresivisté ani proti komu pořádně vést kulturní války. Protože kromě zelených a liberálů, které měli vždy na své straně, se nejen socialisté, ale i lidovci v podstatě vzdali a přijali potupný protektorát, kdy hodnotový řád (či spíše neřád) kontinentu diktuje nová levice. Proto neomarxisté tak strašně řvou, že v Itálii se chopila moci Georgia Meloniová. Kromě snižování daní jsou totiž nosnými prvky jejího programu podpora rodiny a boj s migrací.
