KOMENTÁŘ PETRA HOLCE | Máro, Babiš se potápí, tak odejdi. Nikdy není pozdě... Režisér Vít Klusák se rozhodl promluvit do duše svému „skoro-švagrovi“ a „marketingovému expertovi ANO“ Marku Prchalovi. Udělal to pěkně všem na očích. „Píšu Ti takhle veřejně přes Facebook, je to Tvůj prostor, Tvoje platforma, jsi tu doma, znáš to tu jako málokdo, tak mi to přijde v pořádku, že si to přečteš právě tady,“ vysvětluje Klusák, kde se v něm bere starost o přítele, jehož narozeniny si připomněl – jak sám píše – v ten den ráno právě díky Facebooku. Nejde o žádné osobní přání, ale vykalkulované pranýřování.
Podobných exhibic je Facebook plný, nakonec je to černá díra našich horších pudů a frustrací, kde všichni můžeme být tím, kým nejsme. Klusákův dopis ale není obyčejný „fakebook“. Je dalším důkazem, jak dnes politika rozděluje lidi a to i v takřka širší rodině (Prchal je manželem sestry Klusákovy přítelkyně). A nejen to. Klusák svým „přáním“ k narozeninám demonstruje, jak se i ti, kdo se zaštiťují demokracií, dokážou ve svém zápalu chovat vlastně dost totalitně. Skoro jako by se při psaní dopisu díval na Všechny dobré rodáky.
Anebo pil teplé krabicové víno. Klusáka prý k napsání dopisu motivovaly neustálé otázky známých, kteří prý nedokážou pochopit, že jsou s Prchalem v jedné rodině. „To je úlet. A o čem se bavíte?“ cituje režisér údajné nejčastější otázky. To je stará dobrá totalitní praxe: reagujte veřejně v rámci „boje za dobro“ na anonymní otázky svých přátel a známých, kteří nedokážou pochopit, proč někdo nesmýšlí stejně jako vy a oddává se zlu, a trest přijde.
