KOMENTÁŘ BOHUMILA PEČINKY | Babišova vláda přežila opoziční pokus o vyslovení nedůvěry. Výsledek 17hodinové sněmovní diskuze není nijak překvapivý, důvodem je skutečnost, že kabinet má prakticky největší parlamentní podporu v historii. Současně jde o „retrovládu“ ztělesňující husákovskou politiku klidu na práci, což větší část společnosti akceptuje – nehledě na masové demonstrace z posledních týdnů.
Paradoxem Babišova kabinetu je, že jde o vládu s nejmenší i největší parlamentní podporou v historii České republiky. Rozpor se skrývá v tom, že formálně jde stále o menšinový kabinet, který má přímou podporu 93 poslanců ANO a ČSSD. Potřebnou většinu zajišťuje ještě 15 komunistických zákonodárců, kteří vládu tolerují. Výsledných 108 poslanců je zhruba tolik, co měla první Klausova vláda v letech 1992-96.
A pak je tu ještě 19 poslanců Okamurovy SPD, která v podstatných věcech hlasuje s koalicí a netají se přáním vystřídat v ní ČSSD. Reálná podpora Babišovy vlády teď tedy osciluje kolem čísla 130, což je ústavní většina, kterou v Česku žádná vláda neměla. Za to, že Babišův tábor nemůže měnit podstatné části Ústavy vděčíme Senátu, kde má většinu opozice. Z téhle aritmetiky vyplývá, že středeční hlasování o nedůvěře vlády mělo ze strany opozice hodně symbolický ráz.
Daleko důležitější pro pevnost kabinetu je podpora od části české společnosti, které se mu dostává. Kdo jej vlastně podporuje?
